Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ani nevím proč, ale po dlouhé době jsem z archívu vyhrabal první desku ze sólové dráhy Serje Tankiana, kterého všichni znáte coby frontmana kapely System Of A Down. To, že k ní napíšu recenzi, byla myšlenka až druhá a je v ní asi potřeba připravit si živnou půdu na nadcházející, v pořadí druhé (studiové) album; zrekapitulovat a zhodnotit starší materiál a udělat si jasno v souvislostech.

Když začal S.O.A.D. vypouštět svoje ranné počiny – System of a down a Toxicity – spoustě lidem se všechno otočilo naruby a postavilo na hlavu. Najednou se k nim dostala muzika zásadně jiná, zajímavá a neotřelá a Serj Tankian na tom měl nemalý podíl. Postupem času se vody opět vrátily do svých stálých břehů, z pořádného prvotního průvanu se stal lehký větřík a po posledním CD kapely přestalo foukat docela. V té době prosákly první informace, že v kapele není něco v pořádku a tak bylo otázkou času, kdy se něco semele. A semlelo se – Serj Tankian se rozhodl světu ukázat, že zvládne dělat kvalitní muziku sám a od S.O.A.D. se dost zásadně distancoval.

23. února roku 2007 vychází Elect The Dead a oči všech fanoušků S.O.A.D. jsou jako magnetem přitáhnuty k ní. Ono vlastně není divu, při vyslovení jména kapely se jako první vždy vybavila charismatická osobnost Tankianova, a to on určitě věděl a taky toho následně dokázal využít. Budiž mu přáno. Odkaz Systémů vzal si s sebou rovněž a tak lze při poslechu Elect The Dead najít hromadu společných postupů a kompozic, ale tomu se asi divit nelze, obviňování z „vyloupení“ kapely není na pořadu dne vůbec, spíš to beru jako takové pokračovaní v rozdělané práci. Množství hostujících muzikantů (i když si Serj spoustu partů odehrál sám) navíc obohatilo celý zvukový projev o další rozměr a tak na albu lze zaslechnout například piano, violu nebo i violoncello. Celkové vyznění desky se dá označit jedním slovem – naléhavost. Hned na začátku je potřeba si uvědomit, že svět, ve kterém žijeme, je místo skrz na skrz prohnilé, špatné a zkorumpované mocí a bohatstvím. Peníze jsou hybnou silou všeho a nikdo s tím nic nedělá. Teda až na Serje Tankiana, který o tom zpívá (a mimochodem taky básní, točí, skládá muzikál,…). Z toho ona naléhavost – je potřeba si tenhle stav věcí (prostřednictvím jeho písní) uvědomit a začít s tím něco dělat. Něco ve stylu Strážné věže a Probuďte se! Apoštol Serj přináší nejen tohle závažné poznání, ale zároveň dává i naději, že může být lépe (například Sky Is Over). Je potřeba začít něco dělat a stát se osobností, nikoliv být loutkou chycenou v osidlech systému.

... ptám se sám sebe, jestli je všechno, co jsem zatím napsal, myšleno vážně, nebo je to prachsprostá ironie. Musím se sám sobě smát, ale přesně takový mám pocit z téhle desky. Myslí to Serj Tankian upřímně a nebo jde o byznys, který se velice dobře prodává? Na jednu stranu jdou o něm zvěsti, že nesleduje televizi, neposlouchá rádio, je vegetarián (přiznám se, neobědval jsem s ním), vystupuje proti válce a „americké demokracii“, na druhou stranu mu tohle všechno dost vynáší a tak proč by to nedělal? Já ho nikdy neviděl ani s ním nemluvil, takže konečný verdikt nechávám na jiných. Staré okřídlené F**k the system zde ale platí v plném znění, ale nebýt toho systému, nebyl by tu ani Tankian.

Na desce Elect The Dead lze najít tři druhy skladeb: hitovky typu Empty Walls nebo Sky Is Over, které vám budou znít v uších hodně dlouho a díky snadnému, podbízivému refrénu si je budete pozpěvovat celý den. Potom písně průměrné, příliš nevýrazné, kterých je většina. A pak vyložené propadáky, vycpávky, které mě absolutně nechytly a které zaujmou vaši pozornost, ale úplně jinak, než jak by bylo záhodno (pro mě překvapivě The Unthinking Majority, Prise The Lord And Pass The Ammunition a vlastně i poslední, titulní Elect The Dead). Vzato kolem a kolem, jedná se o průměrné, řekl bych až komerční album, na které vás neoslní precizní hra jednotlivých nástrojů ani skvělé nápady a jehož hlavním posláním bylo vydělat peňauze. Celkové vyznění zachraňuje sám Tankian a jeho zpěv, který mám od dob S.O.A.D. hodně rád a pak několik málo hitovek, sice laciných, ale o to snáze poslouchatelných. U takové desky si jeden odpočne…