Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shannon Wright - Reservoir Of Love

Shannon WrightReservoir Of Love

Symptom31.7.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Shannon Wright je poměrně vzácná krevní skupina inspirativních hudebnic s konstantními výkony a uvěřitelnou originalitou.

Shannon Wright je moje dlouhodobá srdeční záležitost, její hudba se mnou rezonuje jako málokterá jiná a každá nová deska je jasné must have asi jako když se na pultech knihkupců objeví další Haruki Murakami. Protože žijeme v době, kdy kapela vlastně nemusí vůbec existovat, aby byla slavná a generovala zisk a kdy interpret je více marketingový produkt než umělec s jedinečným pohledem na svět, stávají se podobné nahrávky o to cennější. Jsou za nimi skuteční lidé s emocemi a nadáním, a tak to má být.

Pokud jde o letošní novinku Reservoir Of Love, je povedená i když mezi nejostřejší tužky v penále zřejmě nepatří, ale to ukáže až čas jaké obsahy v nahrávce ještě dozrají. Osmero skladeb drží pohromadě vším, co definuje typický zvuk nahrávek Shannon Wright – neurvalá kytara s nakřáplým zvukem, klavír, Wurlitzer a zastřený hlas. Tento základní recept se vždy projeví až podle dávkování jednotlivých ingrediencí. Místo dřívější drzé syrovosti je tu umírněnost, občas i zející prázdný prostor mezi notami; tady by minimalismu prospělo se umenšit ve prospěch větší košatosti kompozice.

V poslední skladbě Something Borrowed trochu ruší nedbalý gating vokálu, který snadno identifikujete podle zvýšené míry šumu (především ve sluchátkách). Bylo by lepší zachovat konstantní míru jako v minimalistické čtyřce Countless Days a nerušit poslech náhlými explozemi statického šumu. Pár záchvěvů se dá slyšet i ve dvojce The Hits. Smyčce tu a tam berou energii bubnům (těm by za mě menší přídavek váhy na kopáku a virblu prospěl), klavír má na středech trochu moc projasněný zvuk, ale stran těchto drobností to hraje dobře. Zpěv je opět fascinující a platí za další nástroj v sestavě.

Tvůrčí duo Shannon Wright a Kevin Ratterman, který se postaral o bicí a smyčce, málo tlačí na pilu a nejspíš v tom bude záměr. Album se koncentruje spíše na mírnější instrumentaci a bylo by neuvážené nabourat flow a nechat něco příliš trčet. Jelikož je Kevin zkušený bubeník a zvukař, který je navíc podepsán pod živákem One Less Heartless To Fear (2010) od Shipping News, nelze ho podezírat z nedostatečného porozumění žánru. Dvojka The Hits svým prostorným zvukem příjemně brnká na strunu nostalgické pohody. Klimax šestky Mountains funguje jako živá voda pro každého citlivějšího posluchače.

V duchu principu, že každá otázka v sobě implikuje odpověď, by se dalo říct, že i každá další hudební výpověď Shannon Wright automaticky obsahuje kvalitu ať už v jakékoli formě. Zpočátku jsem trochu tápal a vzpomínal na oblíbené kusy, o kterých se mi v noci zdává ve 4K rozlišení. Později po mnoha posleších se mi to rozleželo, začalo to celé dávat smysl a jak se říká: „Když ji miluješ, není co řešit...“

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky