Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shannon Wright - Reservoir Of Love

Shannon WrightReservoir Of Love

Symptom31.7.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Shannon Wright je poměrně vzácná krevní skupina inspirativních hudebnic s konstantními výkony a uvěřitelnou originalitou.

Shannon Wright je moje dlouhodobá srdeční záležitost, její hudba se mnou rezonuje jako málokterá jiná a každá nová deska je jasné must have asi jako když se na pultech knihkupců objeví další Haruki Murakami. Protože žijeme v době, kdy kapela vlastně nemusí vůbec existovat, aby byla slavná a generovala zisk a kdy interpret je více marketingový produkt než umělec s jedinečným pohledem na svět, stávají se podobné nahrávky o to cennější. Jsou za nimi skuteční lidé s emocemi a nadáním, a tak to má být.

Pokud jde o letošní novinku Reservoir Of Love, je povedená i když mezi nejostřejší tužky v penále zřejmě nepatří, ale to ukáže až čas jaké obsahy v nahrávce ještě dozrají. Osmero skladeb drží pohromadě vším, co definuje typický zvuk nahrávek Shannon Wright – neurvalá kytara s nakřáplým zvukem, klavír, Wurlitzer a zastřený hlas. Tento základní recept se vždy projeví až podle dávkování jednotlivých ingrediencí. Místo dřívější drzé syrovosti je tu umírněnost, občas i zející prázdný prostor mezi notami; tady by minimalismu prospělo se umenšit ve prospěch větší košatosti kompozice.

V poslední skladbě Something Borrowed trochu ruší nedbalý gating vokálu, který snadno identifikujete podle zvýšené míry šumu (především ve sluchátkách). Bylo by lepší zachovat konstantní míru jako v minimalistické čtyřce Countless Days a nerušit poslech náhlými explozemi statického šumu. Pár záchvěvů se dá slyšet i ve dvojce The Hits. Smyčce tu a tam berou energii bubnům (těm by za mě menší přídavek váhy na kopáku a virblu prospěl), klavír má na středech trochu moc projasněný zvuk, ale stran těchto drobností to hraje dobře. Zpěv je opět fascinující a platí za další nástroj v sestavě.

Tvůrčí duo Shannon Wright a Kevin Ratterman, který se postaral o bicí a smyčce, málo tlačí na pilu a nejspíš v tom bude záměr. Album se koncentruje spíše na mírnější instrumentaci a bylo by neuvážené nabourat flow a nechat něco příliš trčet. Jelikož je Kevin zkušený bubeník a zvukař, který je navíc podepsán pod živákem One Less Heartless To Fear (2010) od Shipping News, nelze ho podezírat z nedostatečného porozumění žánru. Dvojka The Hits svým prostorným zvukem příjemně brnká na strunu nostalgické pohody. Klimax šestky Mountains funguje jako živá voda pro každého citlivějšího posluchače.

V duchu principu, že každá otázka v sobě implikuje odpověď, by se dalo říct, že i každá další hudební výpověď Shannon Wright automaticky obsahuje kvalitu ať už v jakékoli formě. Zpočátku jsem trochu tápal a vzpomínal na oblíbené kusy, o kterých se mi v noci zdává ve 4K rozlišení. Později po mnoha posleších se mi to rozleželo, začalo to celé dávat smysl a jak se říká: „Když ji miluješ, není co řešit...“

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky