Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shellac - To All Trains

ShellacTo All Trains

Symptom28.6.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Solidní pomník kapely velkého významu, na kterou se bude vzpomínat v dobrém.

Je s podivem, že ačkoli se v žánrovém sousedství Shellac pohybuji už řadu let, teprve nyní má kapela moji naprostou pozornost. Naše cesty už se v minulosti střetly, ale láska na první poslech to nebyla. Matně si vybavuji album 1000 Hurts a taky dojem z jeho poslechu o plynulosti kutálející se krychle. Tragédie spojují a předčasný odchod Stevea Albiniho rozblikal červenou kontrolku i u mě. Novinka To All Trains přichází deset let po páté desce Dude Incredible (2014) a na těžkopádnost skladeb si tentokrát rozhodně stěžovat nemohu.

Typické znaky Albiniho produkce jako prominentní a prostorné bicí, kytarová neurvalost a dynamická volnost jsou přítomné. Koneckonců nahrávalo a míchalo se v domovském studiu Electrical Audio v Chicagu během čtyř etap mezi lety 2017 a 2022. Vkusně oplocený realismus má v hudební produkci své nezpochybnitelné místo. Spory se nevedou o jeho existenci, ale míru a ta, jak lze předpokládat, jde zde značná. Celkově je témbr desky výborný a poslech si rozhodně užívám. Na druhou stranu, esteticky mi trochu vadí příliš velký dozvuk bicích, zejména střetne-li se obnažený s prkenným beatem nebo přechodem.

Hudba s příchutí undergroundu se odehrává někde mezi noise-rockem a post-hardcorem. V deseti skladbách je ukryto hodně energie i chytlavých riffů. Hlavní a vedlejší role se plynule střídá mezi kytarou a basou, bicí tak nějak všudypřítomně sekundují tomu, kdo je zrovna v popředí. Protože materiál před nahráním prošel testem živé prezentace, byl průběžně laděn do nejlepší možné formy. Zpěv, nebo lépe řečeno pokřikování kombinované s recitací, je skvěle podané a platí za čtvrtý nástroj sestavy.

Zvuk nahrávky je živý a koherentní, trio je sehrané a suverénní. Dojem živosti umocňuje neuhlazenost (drze nakreslená/blízko umístěná kytara) a snaha vytvořit dojem, že kapela je přímo před vámi (explozivní bicí). Tuto iluzi může rušit snad jedině panorámování bicích z pohledu bubeníka, případně proměnlivé umístění baskytary ve stereo obrazu. Skladby určitě netrpí nedostatkem reverbu a vrstevnatosti kompozice, to by ničemu nepomohlo. Co by ale možná prospělo, je větší péče v odmaskování (občasný útlum dupáku).

Kromě hudby samotné je příjemným rozptýlením Albiniho vytříbený vkus pro humor, který se promítá nejen do textů, ale také trefně tvaruje jejich frázování. Stejně jako David Bowie, který na rozloučenou zanechal své poslední album Black Star (2016), labutí písní severoamerických Shellac je To All Trains. Zasloužilý producent a hudebník, Steve Albini, který se vždy uměl vypořádat s potřebou formulovat myšlenku, tu svou poslední řekl dobře. Vkus je osobní a proměnlivá záležitost, kapela to ví a míří spíše do středu terče osobitosti, sázeje na jeho dlouhodobější účinky. Syrovost, vtip a upřímnost, víc nehledejte.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Gogs / 30.6.24 9:58odpovědět

Tak tahle deska mě zajímá, po prvním poslechu se k ní mám chuť vracet. Prostě mě baví..

Jirka D. / 30.6.24 12:30odpovědět

Shellac jsou (vlastně byli) výborní, pokud neznáš, doporučuju se vrátit i nazpět ... celkem jedno, jakou desku vytáhneš, můj osobní tip je Terraform. Jinak jsem posouchal Tebou doporučované Messa (album Close) a musím říct, že je to skvělé. Takže díky!

Victimer / 1.7.24 8:08odpovědět

Messa - Close máme na skladě: https://www.echoes-zine.cz/recenze/messa-close

Jirka D. / 28.6.24 9:37odpovědět

Na desku se těším, je objednaná... A Albini, ten bude chybět. Jeho přístup ke zvuku byl jedinečný.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky