Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shellac - Dude Incredible

ShellacDude Incredible

Jirka D.8.10.2014
Zdroj: 12" černá gramodeska (# TG404LP)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Dude Incredible? Dude Incredible!

Riding Bikes“ je teď moje hymna, nelze jinak. Ode dne, kdy jsem si pořídil novou desku Shellac, ji točím téměř denně a i když v tom celém hraje nemalou roli právě ona novost a neokoukanost, už teď je jasné, že s „Dude Incredible“ budeme dobří kámoši.

 

Trojice Weston, Albini a Trainer spolu hraje už od roku 1992 a možná by se víc hodilo napsat, že si hraje se svými posluchači. Je to hra ve smyslu „my budeme dělat muziku úplně mimo a vy nás budete milovat; budeme kult. A taky budeme kašlat na ty velký labely a nahrávat analogově a znít jinak a ignorovat novináře a prostě si to dělat po svým. Ale žádný velký DIY od nás nečekejte, nejsme druzí Fugazi. Ale milujeme je taky“. Hranice mezi hrou a realitou je u Shellac hodně neostrá a najít předěl mezi spontánním přístupem a promyšleným kalkulem (hrozný slovo) bych si netroufl. Pravda je totiž taková, že Steve Albini není žádný ořezávátko, věci má promyšlený a umí si dát jedna a jedna dohromady.

 

Shellac bandTodd Trainer patří asi k nejméně známým tvářím Shellac, ale upřímně – kde by kapela bez jeho živelného bubnování byla? Navíc jeho italský chrtík Uffizi se stal tváří předchozí desky „Excellent Italian Greyhound“. Producent a zvukař Bob Weston je naopak známý hodně a jeho význam pro americký rockový a post-punkový underground nelze přiblížit v několika větách. Namátkou: Sebadoh, Polvo, Rachel’s a třeba i In Utero od Nirvany. Právě za zvuk téhle desky je do značné míry zodpovědný Steve Albini, stejně jako za nahrávky Neurosis, OM, Godspeed You! Black Emperor, Helmet, Robert Plant, Stooges, Mogwai, The Jesus Lizard, Pixies, Bush, The Frames a hromady dalších.

 

Ať tak či onak, Shellac jsou kult a náš vztah by se dal označit nějakými teplými a hřejivými slovy. Je proto naprosto jasný, že deska se u Míry dlouho neohřála a putovala z krámu rovnou na gramec. Dude incredible!

 

A přesně tak deska začíná a to zvolání (však si ho přeložte) je naprosto namístě. Marně pátrám v paměti, kdy dali Shellac dohromady takovej hit - dokonce s malým náznakem melodické pasáže a celkovou stavbou, která se blíží normální písničce. Konkurenci bych hledal snad jen v „Prayer to God“ nebo „Steady As She Goes“, ale to bude asi všechno. Když si vzpomenu na začátek minulé desky (geniální „The End of Radio“ s Albiniho provokativním Are you here me?!), kde všechnu parádu dělaly dva akordy, je úvodní song roku 2014 jak z jiné planety.

 

 

Jenže hned od druhé skladby jde všechno jinak, něco jako melodie je pryč, kytara přejde na tvrdě rytmickou sekanou a muzika udělá úkrok stranou do míst, která budou pro mnohé špatně přístupná a nejednoho odradí. Jenže právě takové Shellac mám rád, takhle se mi líbí a když první strana černýho vinylu vrcholí monotónní tryznou „Riding Bikes“ s tak ujetým závěrem, že by to dohnalo k šílenství i docela normálního člověka, naplňuje mě pocit spokojenosti nad dobře odvedenou prací ... ehm ... koupenou deskou. „Riding Bikes“ je teď moje hymna, nelze jinak.

 

Me and Ted were small
and riding bikes along the wall,
Stealing things and breaking things.

 

Druhá strana hned v úvodu pošle do věčných lovišť samotného pana krále (nevím proč, ale v souvislosti s textem „Who fears the king? // Fuck the King!“ se mi v paměti vynořila úvodní scéna z The Holy Grail od Monty Pythonů) a pak pokračuje poměrně nepřekvapivě, Shellacovsky a v podstatě tradičně. Překvapit může snad jen o něco hodnější zvuk, krutá syrovost desek „At Action Park“ a „Terraform“ je obroušena, projev kytary nebo virblu tolik nedrásá a společně s předchozím albem představuje asi nejpřístupnější sound v diskografii kapely. Samozřejmě v mezích Shellac, které jsou stále - a naštěstí - úplně jinde, než je cosi jako standard.

 

Dude Incredible

 

Po letech se kapela vrátila i ke kartonovému obalu ve stylu „At Action Park“, desek Silver Mount Zion nebo nepovedené variace na toto téma od domácích OR, což je samozřejmě fajn, ale naproti tomu je vinylová edice pouze v simple obalu, i když s potištěnou vnitřní kapsou a dvěma roztomilými medvědy. Na první pohled jde o nejúspornější, i když povedený vinyl Shellac, na pohled druhý se nemění nic.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky