Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V životě jsem moc ambientu neslyšel. Většinou proto, že moc nebavil. Jak prosté, že. Líbily se mi rané pokusy Burzum nebo Ånden som gjorde opprør bláznivého skřeta Mortiise. Z čehož vyplývá, že jsem poslouchal zvláštní projekty současných nebo bývalých metalových maniaků, kterým jsou hranice žánru úzké v ramenou. Přes oslí můstek jsem okusil i koketování s world music, respektive etnem. Shibalba je přesně mezi vším, co jsem vykreslil. Je to mystický projekt metalových démonů, který stojí na hranici mezi ambientem, world music, rituálním trance a etnem. Trojici tvořící Shibalbu není nutné sáhodlouze představovat. Acherontase V. Priesta a Aldra-Al-Melecha (jinak Saevuse Helcatha) známe z vynikajících Acherontas a Karla NE/Nachzehrera (jinde Draugra) ze švédského kultu Nåstrond.

Se Shibalbou jsem se setkal už před dvěma roky s debutem Samsara, který byl na míle vzdálen hudebnější dvojce. Debut sázel více na zvuky a krutou atmosféru neklidu, zatímco Psychostasis Death of Khat se zase noří do nedozírných hloubek chrámového mysticismu, meditací a šamanské cesty. Ač by se mohlo zdát, že bude novinka přístupnější pro pestřejší hudební rozptyl a větší vykročení vstříc duchovnímu světu, řekl bych, že je s ní větší potíž. Právě pro pocit, že je vše jednoduší a přímější, si ani nevšimnete, že jste hozeni daleko od původního směru.

Ano, říká se, že cesta je cíl. Ale také může být vzhledem k různým křižovatkám naprosto slepá a matoucí. Psychostasis Death of Khat je rozdělena na deset složek, svádí proto k pocitu běžné písničkovosti. Pozornému neujde, že se jedná o jednolitou řeku s různými potůčky, mělčinami a konečným spádem přes okraj splavu vstříc nekonečnému oceánu. Ani ťuk vám neusnadní vzdálený zpěv, respektive nápěv. Je dobré se ponořit pod hladinu, nechat působit na zklidněnou mysl nerytmické bušení perkusivních nástrojů, šum jeskyní, cinkání zvonků, hraní na sklenice, bzučení zmutovaných kytar a zvláštních syntezátorů. Dostanete se mimo vnímání, opustíte fyzično a nahlédnete do astrálního vesmíru.

Pochopil jsem, že ne vše, co slyším, je východního ritu. Připadne mi vše jako okultní Odyssea zkušených cestovatelů. Budu-li hodnotit materialistickou část nahrávky, nenalezl jsem příliš slabších míst. Možná jen náhodně povšimnutých nerovností mezi umělým zvukem syntezátorů, různých samplů a přírodními zvuky originálních nástrojů. Dle slov samotných tvůrců byl kladen velký důraz na dynamické vibrace celku, aby právě vynikl každičký detail. Při pozorném poslechu v noci na sluchátkách ony zvukové hory a pády z výšin prožijete naplno. Rovněž oceníte krásnou grafiku i působivé fotografie. Nebudu dále plýtvat slovy ani vaším časem. Neexistuje nic, žádné světlo, člověk, stromy…