Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shining - Lots of Girls Gonna Get Hurt

ShiningLots of Girls Gonna Get Hurt

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Mini-album pro maxi fans, ostatní mohou poslechnout, ale nejspíš odejdou nepolíbeni ani jednou z dívek.

Sebevražedné sdružení akutně stižených jedinců SHINING nespí a připravilo si dárek pro nejvěrnější. Tím je čtyřskladbové EP coververzí, které se svou náplní vyhýbá metalu, potažmo všem zlým a ještě zlejším kolegům, jak by se mohlo na první pohled nabízet. Není tomu tak, SHINING vsadili na interpretaci skandinávských pop/rockových skupin, jejichž tvorba mně osobně příliš neříká. Výjimkou je samozřejmě negativní rockerství Katatonia, ke kterým vzhlížím se stejným zaujetím jako k pokynům tempo diktující manželky. Ostatně, nebyli by to ani SHINING, aby se v případě neřadového alba vytasili s nějakou kulišárnou, která vyprovokuje mnoho z kovaných bratrů a nositelů šeredně zapáchajících džísek.

 

Ovšem tímto komentářem má veškerá radost z minialba končí. Výběr songů je netradiční, to ano, ale jejich ztvárnění samo se až příliš sveřepě drží originální předlohy a to je na coverdesku málo. V coverech přece má být nějaký impuls, který dostane původní podobu písně o krok, dva jinam. Otázkou zůstává, zda jsou SHINING důraznějšího překopání k obrazu svému vůbec schopni. Švédi prostě zůstali ve šlépějích Švédů (plus jedné finské saunící se družiny), skladby jednoduše přehráli, dodali pouze vlastní, lehce infekční feeling a zaklapli za sebou dveře kliniky. Ohledně prvního případu zvolených autorů původních písní snad jen tolik, že melancholické duše Katatonia si netřeba dlouze představovat. Navíc track "For My Demons" platí za velmi oblíbený a vyhledávaný artikl nejen v rámci kapely, ale rovnou v šuplíku s nálepkou "depressive rock". Jen dodám, že šlágr lze nalézt na albu "Tonight's Decision", jenž uzávírá dekádu devadesátých let, ovšem album jako takové naopak otevírá.

 

Další dvě švédské úderky lze chápat jako vzájemně dost odlišné. Kent produkují jakýsi ekvivalent soudobé rockové vlny, naproti tomu Imperiet se drží spíše post punkové éry, což mě dělá asi největší radost z EPka, neboť Niklas prohloubí svůj vokál a a skladba jako taková má příjemně gotickou náladu. Poslední přehranou záležitostí jsou Finové Poets Of The Fall, díky kterým se SHINING drží velmi jemné, povětšinou akustické polohy a dávají tak nadobro zapomenout na své krví podlité kořeny.

 

Přínos tohoto EP je nalajnován spíš opravdovým fans a stejně tak těm, kteří jsou momentálně unaveni ryze metalovou produkcí. Ti co lační po kombinaci různých odrůd rockových možností, budou nejspíš také částečně uspokojeni. Nejvíce se budou dmout asi jedinci, kterým trojice skandinávských rockůvek něco říká a budou tak schopni subjektivních vyhodnocování, ale těch asi mnoho nebude. Věc se má tak, že si SHINING nahráli hrstku skladeb pro radost a aby ukázali, že nic není tak vážné jak vypadá. Přínosné je ovšem "Lots Of Girls Gonna Get Hurt" jen minimálně. Záměrnému kopírování originálních předloh by spíš prospělo něco netradičně bláznivého, čehož jsou Niklas a spol. přímo ukázkově schopni. Takto jsme jen svědky uhlazeného přednesu decentních skladeb. Ale co, nechme to být, o nic nejde...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky