Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shodan - Death, Rule Over Us

ShodanDeath, Rule Over Us

Sorgh24.8.2020
Zdroj: CD (DP/036CD), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400
VERDIKT: Pro dnešek to bude bez překvapení, takže klidně pokračujte v lízání zmrzliny nebo čeho. Nechte doputovat šálek kávy ke rtům a rozpité pivo klidně doražte. Tahle polská výprava za hudebním snem nepatří k propadákům na úplné dno, ale nikomu z ní nezaskočí.

Polsko a death metal je ohrané klišé, proto se nebudu příliš vykecávat. Faktem je, že v dubnu vyšlo druhé album polské kapely Shodan a to mám teď na talíři. Co se dělo před ním vůbec netuším a popravdě jsem líný něco dohledávat. Pod dojmem aktuální tvorby mě k tomu nic nenutí. Takže nemohu srovnávat a sledovat, jak se Shodan vykreslují v průběhu času. Proto začnu zeširoka a prozradím, že nás tahle deska nabádá vzpomenout vyšších pravd. Jmenuje se totiž Death, Rule Over Us. To by pro začátek asi stačilo.

 

Někdy začátkem léta jsem z tohoto alba slyšel ukázku a přišla mi docela zajímavá. Ani už nevím která skladba to byla. Působila celkem novátorsky a slova o progresivitě se píší i v promo materiálech. Ale tam se může psát cokoliv a realita je jinde. Tak se to má bohužel i v tomto případě. Shodan sice občas vyplodí zajímavé téma a dovedou ho slušně podpořit v růstu, ale jako celek mi album přijde hodně předvídatelné a nenápadité. Kdoví kam se poděl můj tehdejší dojem. Možná v něm sehrál svou roli alkohol, kdo ví. Nahrávka saje mléko z mateřského struku death metalu a je slyšet, že v tomto žánru je jí dobře. Kapela dokáže zručně kovat těžké řemeslo, ale to umí každá druhá polská sebranka. Škoda, že se album poměrně rychle zahnízdí v takové nekonfliktní a nemastné formě, které chybí háčky pro lov nových duší. Některé skladby vámi protečou jako rourou, což umí dobře i nefiltrované, kalné pivo. 

 

Hudba šlape většinu času v příliš pravidelném rytmu, bída s nouzí zašlapaly jakýkoliv pokus o zdařilý únik nebo živelnou eskapádu. Tím málem, co se dá nazvat zajímavou epizodou, prorůstají sólové kytarové linky a trošku odkazují na americkou školu, která určitě patří k silným inspiracím Shodan. Takové to pravé Polsko tam moc slyšet není, ale těžko hodnotit něco tak těžko popsatelného. Jde o čistě subjektivní dojem a žádné jiné moudro nebo zákulisní informace za tím nejsou. Bez nadšení, ale vědom si povinnosti být k albu objektivní si uvědomuji, že je důležité vypíchnout to dobré, co se povedlo. Zpěv to nebude, ten mi přijde strašně monotónní a trendově nabuzený. Ale k plusům určitě zařadím zmiňované sólové kytary, které narušují tepající hmotu. Podobně rozčísnou zaběhlé pořádky zdivočelé klepačky, které se z ničehonic vykašlou na předepsanou formu a rozsypou se po studiu jako nezbedné kuličky. A to je asi všechno. Cítíte tu zoufalost? Jak hledám tam, kde není? Abych utnul tohle trápení,tak jednoduše doporučím k poslechu poslední dvě skladby, které mají na víc než ty předchozí a album se díky nim loučí s jakousi ctí. Tu totiž nezachrání ani zvuk, se kterým si taky nevím rady. Co se týče dynamiky asi půjde o průšvih, protože celé album v tahu poslouchat nedokážu. Při poslechu na mě padá únava, roztěkanost a po delší době i bolest hlavy. Asi to bude všechno natlačeno do jedné šablony a nahuleno pro uši hladových a vypláchnutých metalistů.
 

A tak se zatloukají hřebíky do rakve jeden za druhým. Nerad takhle haním, umím si představit, co práce za takovým albem je. Tím víc mě mrzí, že výsledek po sobě nechal jen šedou stopu, ze které nevyčtu vůbec nic. Death, Rule Over Us mluví o smrti, ale ta by mohla být spásou, protože přežívání v komatu bývá mnohem depresivnější.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky