Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shpongle - Codex VI

ShpongleCodex VI

Ruadek1.1.2018
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Klasická současná produkce Shpongle, která nadále udivuje množstvím detailů a zhuleností své existence.

Šestá deska šamanských potrefenců Shpongle je po dlouhých čtyřech letech venku a hned v úvodu uznávám, že je o čem psát a nad čím se u tohoto díla pozastavit. Codex VI  je, řekl bych, klasickým rukopisem prostoupená deska hned od prvního okamžiku. Je to jako shledání se se starším dredatým týpkem s jointem mezi nažloutlými rty, co má mapy vrásek od neustálého úsměvu na tváři. Shpongle už od prvopočátku tvoří sami o sobě takové mapy. Zvukové mapy. Jsou to složité patvary psychedelického rejdění v psytraceu, psybientu a dejme tomu reggae. Trochu vzdálení příbuzní Dreadzone, kteří ale více zpívají a svou muziku nenoří tak hluboko do odéru psychotropních látek. To Shpongle naopak umí a charakterizuje je to. Můžete totiž slyšet mnoho variací ukotvených v různých stylech, takovou paletu a záběr zvukomaleb, jako umí Shpongle, tu jinde nenajdete.

 

 

Simon Posford a Raja Ram, dvojice, která má už hodně za sebou. Posford už od poloviny devadesátek vydává sólovky pod pseudonymem Hallucinogen, založil Twisted Records a jeho jméno se pojí s opravdu velkým počtem projektů a věcí, z nichž známější název je ještě Younger Brother. Simon je člověkem hodně ponořeným do tvorby všech možných psycho-forem rytmů a specifické atmosféry od pralesa až po stav, který nejspíše zažívá kompletně zhulený kdesi u stropu toho celého cirkusu. Ten člověk si tak jako tak zaslouží respekt. Na elektronické scéně působí už opravdu slušně dlouho a za mě jsou to především Shpongle, kteří mi svou komplikovanou strukturou imponují. Jejich začátek se psal v roce 1998 s deskou Are You Shpongled? a od tédoby si vypěstovali vlastní, návykový, styl. Raja Ram působí jako totálně vyšinutý šaman, u něhož bych se rád zmínil o tom, že tento pán má v současné době 75 let a jede jako drak. No zkuste si to. Tento chlápek hrál už v roce 1969 na perkuse v rockové psychedelii Quintessence a dodnes udivuje neustálou aktivitou ve hře na živé nástroje. Nezkrotný živel.

 

 

Jejich aktuální počin je směsicí rituálních rytmů a - jak jinak - různými podobami psy-tranceových podob. Na Codex VI najdete obrovské množství zakomponovaných detailů, časem rozluštíte, že je tam zůčastněno množství živých nástrojů a že to celé je pořádně zhulená mozaika nasamplovaných ověn hlasů a zvuků z celého světa. Ostatně tak jako vždy. Řekl bych tady ale, že tentokrát je to nejdospělejší počin, kdy zručnost a skladatelské schopnosti páně Hallucinogena hraničí s genialitou. Tohle už je opravdu universum zvuků a rytmů, kdy je třeba se hodně zaposlouchat a stále budete objevovat množství nových zvuků. Muzika Shpongle není lehko popsatelná, to se musí slyšet. Je na hony vzdálená jednoduchým strukturám psy-tranceu i většině produkce pod hlavičkou psy-bientu. I to, co bylo tvořeno pod jménem Younger Brother bylo trochu jinde. Tohle je čistý matroš z dýmky samotného šamana. Rozjedou se vám cvičky.

 

 

A to je vlastně asi tak vše, co k tomuto počinu lze říci. Je to klasika od Shpongle, což samo o sobě zajišťuje řadu dlouhých poslechů, detailnějších a intenzivnějších s brčkem mezi rty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky