Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shrine Of Insanabilis - Vast Vortex Litanies

Shrine Of InsanabilisVast Vortex Litanies

Garmfrost14.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Blasfemie, okultní texty, harsh vokál, blasty a přitom thrashově ušpiněná kila a profesorská rytmika...

Před pár lety se kolega Bhut rozplýval nad debutem Disciples of the Void německého zakukleného projektu či kapely Shrine of Insanabilis. Stejně jako tehdy, i teď kapela či projekt tají svojí existenci. Na svém facebooku i metal archives není nic. Že aktuální desku Vast Vortex Litanies asi nahrálo víc lidí, prozrazují promo fotky. Ale jestli je to pravda? Ani už nevím, jestli mi to zatajování osobností připadne zajímavé nebo legrační. Nicméně je to tak jediné, co mi na Shrine of Insanabilis asi vadí. Hudba, atmosféra, vizuální stránka… vše je přinejmenším výtečné…

 

soi

 

Stejně jako předchůdce, i Vast Vortex Litanies vydává World Terror Comitee, obal vytvořil mistr David Glomba. Když si připočtete zvuk věhlasného Necromorbus Studio, vypovídá to, že nic menšího než nadprůměrnou desku nelze čekat. Kdo slyšel Disciples of the Void asi tuší, o čem je řeč. Shrine of Insanabilis se hned od začátku zapsali na scéně zlatým písmem. Kde končil slibný debut, tam začíná následovník.

 

Stylově se od sebe až tolik obě desky neliší. Jen je poznat, že pánové „tajnůstkáři“ obrousili hrany, přitlačili na pilu, vylepšili/zhoršili zvuk (dosaď si sám) a posunuli se po stránce kompoziční i hráčské. Akorát debutový obal se mi líbil víc. Ten současný přitahuje pozornost, je hozený do příjemně hnědých odstínů prokreslených černou, je přímočařejší a jedinec si nemusí tolik namáhat hlavinku. Ale já raději mlhavé metafory než jasný rým…

 

shrine

 

Lehce kýčovitý začátek dunivě rozezní naléhavou sypanici, která opravdu uhání pěkně zběsile. Když se přidá zpěv, ještě zrychlí. Nechci pitvat jednotlivé písně. Mají totiž podobný scénář, bylo by tedy o ničem ztrácet čas detaily. Rytmicky různobarevné tempo je totiž proměnlivé a žene ostatní instrumenty hlava nehlava ke krkolomným změnám. Ty však kapela drží pevně v rukou. Vatou nevycpané plochy jsou promíseny melodickými vsuvkami zlého charakteru. Pokaždé, když se skladby vrací k rubanici, uleví se mi, jako bych procitl ze zlého snu.

 

V podstatě ryzí blackové zlo je ukotveno thrashovým diktátem. Zní to blbě? Představte si blasfemii, okultní texty, harsh vokál, blasty a přitom thrashově ušpiněná kila a profesorskou rytmiku. Ne, nejedná se o žádný thrash/black s džískami, křiváky a nábojky. Ale vliv thrashe v sobě Shrine of Insanabilis nezapře. Bez kláves a sborů mi přesto na mysl občas přijdou i císařští Emperor. Možná je to dáno jen zabarvením hlasu… Nevím.

 

 

Slabinou nahrávky je pocitová závislost na jejím poslechu. Je vysoce návyková a proto nebezpečná. Je krásné poslechnout si desku, kde ruku v ruce vládne pevný řád, výborné muzikantství a silná atmosféra. Obsah i forma jsou vyrovnány. Shrine of Insanabilis už nejsou pouze slibným interpretem. Vast Vertex Litanies se v klidu zařadí mezi to lepší, co v blacku letos vyšlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 15.10.19 11:36odpovědět

Neznal sem, ale hneď to napravím. Dobré to je. Hodně. Tolika naléhavosti v sypačkách... Zažírá se to pod kůži.

Póvl / 15.10.19 10:04odpovědět

Už Disciples of the Void byl šupec mazec. Na pokračování jsem se těšil, protože Shrines zkrátka umí. Umí hrát, masakrují i poutají. Super věc. Zatím možná i nejlepší z letoška.

Garmfrost / 14.10.19 10:42odpovědět

Tu dvacku v hodnocení dal myslím nějaký inženýr :D

Jirka D. / 14.10.19 12:14odpovědět

Já to nebyl.

Garmfrost / 14.10.19 13:48odpovědět

Jen aby! :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky