Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sick Sinus Syndrome - Swarming Of Sickness

Sick Sinus SyndromeSwarming Of Sickness

Sorgh10.7.2023
Zdroj: CD (# OBP 120), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: O tom, že se v Česku grindu daří, nemůže být pochyb. Sice se může zdát, že drtící mašinérie trošku zvolnila tempo, ale zapřisáhlí pozorovatelé tuhle kacířskou myšlenku bleskurychle zašlapou.

Takovým důkazem toho, že český (ž)grind neztrácí tlak, jsou ostravští kostimlatové Sick Sinus Syndrom, zkráceně pro účel recenze SSS.


Krása rozporcovaných těl a latinské terminologie, všudypřítomný odér sražené krve nebo skelný pohled oční bulvy v rosolu. To vše jsou příjemné a známé atributy stylu a i těm, kterým se při kuchání žab ve školní laboratoři dělalo šoufl, může tahle nadsázka vykouzlit úsměv na tváři. Vždyť jde jen o teoretické a neškodné úvahy nad autopsií sousedky. Hudba sama je veselým dováděním rozparáděných individuí, která mají ráda život a často nežerou maso. SSS si do názvu všili skutečnou srdeční poruchu, která krom jiných komplikací způsobuje i neschopnost zrychlit srdeční akci v případě potřeby. To však určitě není problém aktuální nahrávky, která se jmenuje Swarming Of Sickness. Přijde mi, jakoby na ní byl rytmus tažen a mandlován sektou kyprých pradlen, které mají v pažích páru kovářského učně. Vždyť by to ani nemohl být grind, kdyby se cesta jeho útrobami táhla rovně jako špagát. Naopak, je nutné si proběhnout schody nahoru dolů a v mezaninech zpomalit. Přesto není pracovní metodou kapely chaoticky rozmlátit posluchače během první třetiny. Začíná se celkem v poklidu, takovým death´n´rollovým cajdákem, který se ukazuje jako super metoda na zklidnění rozdováděného srdíčka. Podobný rytmus se opakovaně vrací, avšak logicky obklopen převládajícím prasopalem.

 

Jakožto laik nicméně brzy ztrácím přehled. Během konzumace skladeb u mě automaticky dochází k rozmlžení reality a ztrátě orientace, protože tohle už hrálo, nebo ne? Skladby jsou dojemné ve své vzájemné solidaritě a v ochotě udělat ze mě vola. Jedna jako druhá mi připomínají zákeřnou zápletku v jedné pohádce. To však nic nemění na tom, že si album užívám. Sice nevím, kde jsem, ale je o mě dobře pečováno. Sprintující sekvence rády odhalují osnovu svého bytí a s potěšením kvituji, že krky kytar a paličky ukazují k deathmetalovému prameni, který album hojně napájí. Z klasiky už to vyrostlo a vidíme neposedného adolescenta, ovšem základy jsou po čase odhaleny. SSS patří k odnoži, která nechce být za každou cenu extrémní a stále sahá k otcovskému kmeni s chvalitebným respektem. To je sympatické a já to oceňuji nejen z pohledu poslechu.

 

Mňo ale když se řekne grind, tak to pro mě znamená hlavně to, že uslyším nějaký hrdelní/prdelní humáč. Na albu Swarming Of Sickness nepatří k dominantnímu hlasovému projevu, ale občas přes okraj kanálové vpusti vyhřezne, a to je potom laskomina. Suma sumárum, máme tu 21 porcí patologických vzorků a je na nás, jak si je upravíme. Tím, že je tu jasná spojka s death metalem, je mi album blíž než jiné grindové perly překypující efekty a blastujícím zvukem. I ty si dokážu užít, ale jednorázově a spíš naživo. SSS se u mě budou mít dobře a předpovídám jim občasné korzo v přehrávači.   

                                                 

                                                    Protože - Flesh is ready to rot.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky