Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Takovým důkazem toho, že český (ž)grind neztrácí tlak, jsou ostravští kostimlatové Sick Sinus Syndrom, zkráceně pro účel recenze SSS.

Krása rozporcovaných těl a latinské terminologie, všudypřítomný odér sražené krve nebo skelný pohled oční bulvy v rosolu. To vše jsou příjemné a známé atributy stylu a i těm, kterým se při kuchání žab ve školní laboratoři dělalo šoufl, může tahle nadsázka vykouzlit úsměv na tváři. Vždyť jde jen o teoretické a neškodné úvahy nad autopsií sousedky. Hudba sama je veselým dováděním rozparáděných individuí, která mají ráda život a často nežerou maso. SSS si do názvu všili skutečnou srdeční poruchu, která krom jiných komplikací způsobuje i neschopnost zrychlit srdeční akci v případě potřeby. To však určitě není problém aktuální nahrávky, která se jmenuje Swarming Of Sickness. Přijde mi, jakoby na ní byl rytmus tažen a mandlován sektou kyprých pradlen, které mají v pažích páru kovářského učně. Vždyť by to ani nemohl být grind, kdyby se cesta jeho útrobami táhla rovně jako špagát. Naopak, je nutné si proběhnout schody nahoru dolů a v mezaninech zpomalit. Přesto není pracovní metodou kapely chaoticky rozmlátit posluchače během první třetiny. Začíná se celkem v poklidu, takovým death´n´rollovým cajdákem, který se ukazuje jako super metoda na zklidnění rozdováděného srdíčka. Podobný rytmus se opakovaně vrací, avšak logicky obklopen převládajícím prasopalem.

Jakožto laik nicméně brzy ztrácím přehled. Během konzumace skladeb u mě automaticky dochází k rozmlžení reality a ztrátě orientace, protože tohle už hrálo, nebo ne? Skladby jsou dojemné ve své vzájemné solidaritě a v ochotě udělat ze mě vola. Jedna jako druhá mi připomínají zákeřnou zápletku v jedné pohádce. To však nic nemění na tom, že si album užívám. Sice nevím, kde jsem, ale je o mě dobře pečováno. Sprintující sekvence rády odhalují osnovu svého bytí a s potěšením kvituji, že krky kytar a paličky ukazují k deathmetalovému prameni, který album hojně napájí. Z klasiky už to vyrostlo a vidíme neposedného adolescenta, ovšem základy jsou po čase odhaleny. SSS patří k odnoži, která nechce být za každou cenu extrémní a stále sahá k otcovskému kmeni s chvalitebným respektem. To je sympatické a já to oceňuji nejen z pohledu poslechu.

Mňo ale když se řekne grind, tak to pro mě znamená hlavně to, že uslyším nějaký hrdelní/prdelní humáč. Na albu Swarming Of Sickness nepatří k dominantnímu hlasovému projevu, ale občas přes okraj kanálové vpusti vyhřezne, a to je potom laskomina. Suma sumárum, máme tu 21 porcí patologických vzorků a je na nás, jak si je upravíme. Tím, že je tu jasná spojka s death metalem, je mi album blíž než jiné grindové perly překypující efekty a blastujícím zvukem. I ty si dokážu užít, ale jednorázově a spíš naživo. SSS se u mě budou mít dobře a předpovídám jim občasné korzo v přehrávači.   

                                                    Protože - Flesh is ready to rot.