Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Izrael není zrovna kolébkou metalu, ale i zde se zrodilo několik dobrých kapel, z nichž některé mohou být zvány kultovní, minimálně v tamní oblasti. Vzpomeňme Orphaned Land, Salem, nebo třeba Arallu. Teď se k nim přidala nová kapela Sight Welder, která se věnuje sludge metalu s lehkými přesahy mimo žánr.

Album Reveries je debutní nahrávka z letošního ledna. Je to docela ostrá deska, která si nepotrpí na něžnosti. Semele vás ve směsi divokých riffů, bahnitých válců a různých forem řevu. Určitě to není album jedné formy, naopak jich do sebe kloubí víc. Výsledný dojem je působivý a rozdílnost skladeb nepůsobí nijak rozháraně. Ať nás skladby vedou jakoukoliv cestou, nakonec se vždy vrátíme na začátek a uzavřeme symetrický kruh. Ponejvíc se bahníme v meandrech sludge, garážový zvuk bicích a odvázaná kytara navozuje pocit lehkomyslnosti stoner metalu, ale cesta nás zavede i k černým skalám okultního místa opěvovaného omšelým poustevníkem. Zabloudit nemůžeme, cesta nás jasně vede k začátku našeho putování. Reveries by mohlo sedět posluchačům Kylesa nebo Unhold, ale má co říci i temnějším náturám.

Přesto, že mám tenhle žánr rád, poslech téhle desky je pro mě velkou výzvou. A to z důvodu vokální stránky alba. Hlas zpěvačky Dorin mě celkově nebere, ale protože střídá několik způsobů zpěvu, tak každý na mě působí trošku jinak. Ze srovnání asi nejlépe vychází zběsilý řev kontrolující rychlé pasáže, který se inspiruje v depresivně blackových vokálech. Takový, jaký najdeme např. v Coming In The Way, Takhle je to dobré, vynervovaná ženská zní vždycky věrohodně. Horší je to v pomalých pasážích, kde své hlasivky tlačí do vypjatých poloh a spíš mluví než zpívá. Zní to hodně amatérsky, pokus znít drsně, ale není to tam. No a do třetice čistý zpěv. Tady asi nejvíc vyniká její neškolený hlas. Takhle si může zpívat ženská při úklidu, ale ze studia bych ji hnal sviňským krokem. Takže album u mě body za zpěv nezíská.

Hudba je o něčem jiném. Ta mě celkem baví, a i když kdovíjakou originalitou nesrší, je to zábava, která k tomuto stylu patří. Skladby střídají různé nálady, přiznávají náklonnost k různým žánrům, ale dominuje sludge metal. Cítím velké nasazení v jakémkoliv momentě, ať posloucháme kytarové brumlání v klidnějších pasážích nebo během drtících riffů. Rytmus se nechá jen vzácně strhnout k divočejším výkonům, přesto čas utíká tempem uvolněné laviny. Hodně mě baví místa, kde Sight Welder vsadí na odlehčenější rockovou notu. To vidím lítat kalhotky na pódium a pracně budovaná image temné kapely je pryč. Avšak proč ne? Druhá půlka skladby The Quiet One je prostě skvělá a i vokál se dá tolerovat. Je to ojedinělá pasáž ukazující, že i v blátě se občas zatřpytí nějaký krystal. 

Letnou nebo O2 arénu by asi nezaplnili, ale v klubu by Sight Welder mohli způsobit pěknou paseku. Hrají živelně, skladbám nechybí nápady a pro spoustu lidí bude zpěv naprosto v pohodě. Reveries je upozorněním, že v Izraeli to stále žije.