Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Silent Stream of Godless Elegy - Jiná

Silent Stream of Godless ElegyJiná

Garmfrost10.4.2024
Zdroj: CD, 6 panelový digipak, bandcamp/ promo od kapely
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Jiná má svoji náladu. Tíživou, melancholickou, ale také něžnou a osobitou.

Letošní nahrávka moravských zadoomaných folkařů Silent Stream of Godless Elegy Jiná není deskou s novými skladbami. Jiná představuje SSOGE v akustické podobě. Sajlenti mají akustiku rádi, jejich desky se přirozeného zvuku nebojí, a stejně tak jsou známé některé jejich akustické koncerty. Byl jsem zvědavý, zda zcela akustické skladby nebudou pro mě málo. Nejsou málo.

 

Aby bylo jasno, nečekejte unplugged ani pocit z vypnuté elektriky. Jiná má svoji náladu. Tíživou, melancholickou, ale také něžnou a osobitou. Kapela dala svým songům novou tvář, aniž by změnila jejich podstatu. Tiché prostředí neruší všudypřítomné bicí nástroje. Michal Milták ukazuje, kterak je zdatným a zároveň citlivým bubeníkem. Skladbám prospívá pulzující energií a šarmem.

 

ssoge 

 

Ač nejvýznamnější složkou se zdají zpěvy Hanky s Pavlem, dá se na desku nahlížet s pohledu kytarového, respektive strunového souboje se smyčci. Z toho vyplývá, že každá část i detail má své místo, svůj důvod. Vedle Radkovy kytary zde zní akustická kytara Jirky Kučerovského a nutno dodat, že se jedná o pamlsek. Standa Pavlík se svojí basou dávno ukázal, že svůj nástroj nenechá zastínit nikým a ničím. Na Jiné umí ztichnout stejně jako Michal Milták, a právě tak rozvířit klidnou vodu. Nemá cenu pitvat každý nástroj, protože deska je postavena na celku. Michal Sýkora s Gabrielou Povrazníkovou přikrývají smyčcovou harmonií ostré hrany delikátní něhou. Zvláštní místo má hostující Aliaksandr Yasinski čarující na akordeon či piano Jana Andra obohacující už tak bohatou škálu emocí.

 

Jiná je postavená převážně na skladbách z Návazu a Smutnice. Výjimkou je závěrečná I Would Dance, v níž jediné zazní angličtina, a nová skladba, lidovka Pod Babíma horama, která je umístěná hned po úvodní Samodivou. Díky zvláštní péči aranžím, jež kapela svěřila do rukou Michaele Niké Vopálecké, a nástrojové i pěvecké pestrosti, je poslech dobře známých písní absolutní radostí. Nezvykle civilní Pavlův projev mi bere dech. Hančin silný hlas a bohaté linky jsou samozřejmě dominantou desky. Na jejím projevu stojí a padá celá nahrávka. Nicméně musím vypíchnout neustále se zlepšující Pavlův zpěv. Je ho slyšet méně, ale o to větší radost mi dělá. Užívám si jejich pěvecký duet v Skryj hlavu do dlaní. Hančin zpěv mi lahodí v Sudici. Sudice je protkána ohromnými plochami a zcela klidnou náladou. Výše zmíněná harmonika vkusně hází doomovou nádheru do folkového vyprávění přirozenou formou bez tlaku a snahy. Dovedu si představit, že se touto cestou SSOGE vydají znovu.

 

jina

 

Rovněž vnímám sílu Ptakoprava. Zachována zůstala tíha a temnota a zároveň se v novém pojetí ukázala zvláštní atmosféra. Z černoty se do harmonické melancholie odbočuje čistě sporadicky. Hravé perkuse zneklidňují. Smyčce jako by posluchači podřezávaly krk a přitom ho líbaly… Přísahám jsou spolu s Malověrnou největšími hity desky. Tady se dějí věci.

 

Můžete si rovněž všimnout dvou hostujících pěvců Tomáše Bečky, jehož hlas krásně rezonuje v začátku I Would dance, či éterické Kateřiny Eichlerové. Můžeme obdivovat špičkovou produkci nebo mix od Borse Carloffa či profi dotek Miroslava Chyšky, který je odpovědný za mastering. Také se můžeme kochat zpracováním digipaku hozeným do bílé s naturalisticky pojatými fotografiemi hudebníků, texty a doprovázejícími obrázky v čele se spící vílou na čelní straně. To nejdůležitější ale na bedrech nese kapela sama s přísným šéfem za zády.

 

 

Deskou se vine jako zlatá nit láska k folklóru, muzikantství a krásné češtině. Lyrika umocňuje baladické skladby. To platí i naopak. Silent Stream of Godless Elegy vyspěli. Netuším, nakolik je Jiná ukázkou možných příštích cest či pouhou odbočkou, radostí… Myslím, že tohle není vůbec důležité. Je jisté, že si tato legenda může dělat, co chce. Že jí to jde, že má svou cestu, že nezrazuje své kořeny, ať už zní jakkoliv.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky