Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sinister Downfall - A Dark Shining Light

Sinister DownfallA Dark Shining Light

Sarapis21.1.2021
Zdroj: CD - promo od Satanath Records
Posloucháno na: CD player Yamaha + Canton // AKG K240
VERDIKT: Překvapivě esenciální nahrávka z podzemních vod podzemního žánru.

Přírodní funerální vodu značky Sinister Downfall jsme u nás už jednou ochutnávali. Debut Eremozoic převaloval na jazyku kolega Garmfrost, a protože ho to nepoložilo na prkno, nýbrž postavilo na nohy, německá doomařina Sinister Downfall zasmušilého poustevníka Eugena Kohla má v naší kryptě dveře otevřené i nyní.

 

Eugen Kohl by podle papírových předpokladů neměl přijít s něčím mimořádným. Bambilion projektů a kapel, většinou jednočlenných, hlavně black že ano, všechny nástroje sám, mix a master sám, sám a sám… kolikrát už to tu bylo a nedalo se to poslouchat? Kolikrát stačilo jen pár vteřin a beatů plastikových bubnů v nereálné rychlosti, aby bylo jasno, že tudy cesta nevede? I při seznámení s albem A Dark Shining Light stačilo pár taktů k tomu, abych měl jasno, avšak v úplně opačném významu. Ano, tudy cesta vede, ačkoliv jen na krchov, za doprovodu povadlých klávesových melodií a podzemního murmuru zoufalého kněze Eugena. Nevěřte papírovým předpokladům.

 

Usazení Sinister Downfall v žánrovém revíru funeral doomu je klasickou oboustranou mincí, která dle nálady tu padne jako spokojená a oddaná panna, jindy padne jako dravý orel, který by bral i nějakou masitější kořist. V mém případě se to projevuje proměnlivou shovívavostí, kdy na album musím mít chuť a pak je to paráda, zatímco jindy sáhnu raději po elitních zástupcích žánru, kteří kromě dusného a medového základu umí dodat i vlastní punc jedinečnosti. Výsledek je ten, že mě nahrávka nikdy nezklamala, ale kromě ní jsem poslechl i dost věcí od Ahab a Shape of Despair.

 

 

Sinister Downfall na svém druhém albu vystupuje jako výjimečný zástupce funeral doomu především v tom, že zní poutavě i přes zúžený manévrovací prostor kolem samotné esence stylu. A Dark Shining Light má tu sílu vtáhnout do děje a navodit mrazivě tísnivou náladu a stačí k tomu hutné podladěné akordy, táhlé melodie a ztěžklé klávesy, vše v tempu á la správný ležák nespěchá. Scéna skýtá mnoho zákoutí a pokusů dosáhnout téhož s týmž, často to ale končí nevalně. Například Funeral Tears z Ruska takovou moc nemají. To jen pro srovnání. Pět nových skladeb od Sinister Downfall na ploše padesáti minut dává na srozuměnou, že všechny chmury je třeba rozebrat s rozvahou a nejlépe rozpustit ve zvukové stěně hudby, která přináší - jak ostatně bývá zvykem - osvobozující účinek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky