Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přírodní funerální vodu značky Sinister Downfall jsme u nás už jednou ochutnávali. Debut Eremozoic převaloval na jazyku kolega Garmfrost, a protože ho to nepoložilo na prkno, nýbrž postavilo na nohy, německá doomařina Sinister Downfall zasmušilého poustevníka Eugena Kohla má v naší kryptě dveře otevřené i nyní.

Eugen Kohl by podle papírových předpokladů neměl přijít s něčím mimořádným. Bambilion projektů a kapel, většinou jednočlenných, hlavně black že ano, všechny nástroje sám, mix a master sám, sám a sám… kolikrát už to tu bylo a nedalo se to poslouchat? Kolikrát stačilo jen pár vteřin a beatů plastikových bubnů v nereálné rychlosti, aby bylo jasno, že tudy cesta nevede? I při seznámení s albem A Dark Shining Light stačilo pár taktů k tomu, abych měl jasno, avšak v úplně opačném významu. Ano, tudy cesta vede, ačkoliv jen na krchov, za doprovodu povadlých klávesových melodií a podzemního murmuru zoufalého kněze Eugena. Nevěřte papírovým předpokladům.

Usazení Sinister Downfall v žánrovém revíru funeral doomu je klasickou oboustranou mincí, která dle nálady tu padne jako spokojená a oddaná panna, jindy padne jako dravý orel, který by bral i nějakou masitější kořist. V mém případě se to projevuje proměnlivou shovívavostí, kdy na album musím mít chuť a pak je to paráda, zatímco jindy sáhnu raději po elitních zástupcích žánru, kteří kromě dusného a medového základu umí dodat i vlastní punc jedinečnosti. Výsledek je ten, že mě nahrávka nikdy nezklamala, ale kromě ní jsem poslechl i dost věcí od Ahab a Shape of Despair.

Sinister Downfall na svém druhém albu vystupuje jako výjimečný zástupce funeral doomu především v tom, že zní poutavě i přes zúžený manévrovací prostor kolem samotné esence stylu. A Dark Shining Light má tu sílu vtáhnout do děje a navodit mrazivě tísnivou náladu a stačí k tomu hutné podladěné akordy, táhlé melodie a ztěžklé klávesy, vše v tempu á la správný ležák nespěchá. Scéna skýtá mnoho zákoutí a pokusů dosáhnout téhož s týmž, často to ale končí nevalně. Například Funeral Tears z Ruska takovou moc nemají. To jen pro srovnání. Pět nových skladeb od Sinister Downfall na ploše padesáti minut dává na srozuměnou, že všechny chmury je třeba rozebrat s rozvahou a nejlépe rozpustit ve zvukové stěně hudby, která přináší - jak ostatně bývá zvykem - osvobozující účinek.