Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sjellos - Lifeless Ground

SjellosLifeless Ground

Victimer20.2.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Téměř ukázkové stylové propojení dark ambientu a industrialu v obnoveném sektoru Sjellos.

Tibor Knopf alias Sjellos pluje se svým mechanickým ambientem mrtvolným vesmírem po dlouhých jedenácti letech. Abychom byli přesní, je to jedenáct let od poslední albové zastávky Transmission Lost. Už tehdy se svým studiovým modulem vzorně zaparkoval u Cryo Chamber a dnes pokračuje na své trase. A na té velmi zdárně navozuje mystické či hororové zvukové koma, vyváženost dvou v sobě se prolínajících minoritních stylů. Těm, co k sobě měly vždycky blízko a jejich správné využití bývá účinné. V tomto ohledu je nové album Sjellos jako spojení dark ambientu a industrialu téměř ideální nahrávkou. Vzorec, který funguje. Jeho zvuk je pro dané schéma dostatečně průrazný. Rtuťovitě pulsuje, je možné sledovat jeho složení, neustále se proměňuje. Nevydrží na jednom místě. Lifeless Ground je hlubinná exkurze, která si zaslouží důkladný průzkum.

 


Ten zvuk je určující. Industrializovaný funerální ambient? Proč si to neříct nahlas? Tahle němá hudba umí mluvit nahlas, i když je zdánlivě tichá. Ve skutečnosti moc tichá není. A nejvíce ji nazývají tichou ti, kterým zůstane její pravý význam ukrytý. Ten zvuk je určující a vyvážený. Nejen spojením obou zmíněných stylů, ale také výrazově. Lifeless Ground je atmosférická konstrukce, kterou pohání zkroušené, poměrně dost bezvýchodně působící prostředí. Album zní jako skromná mechanická symfonie věnovaná smrti a opuštění. Co bude dál, když je tak blízko se jen rozpustit v astrálu a dál nevnímat sebe ani okolí? Otázky a odpovědi. V případě novinky Sjellos hlavně ty odpovědi, protože ano... zvuk je určující.


Jsme zpátky u něj. Podobné záležitosti osloví hlavně tím, jak jsou schopny nastavit a reagovat svým zvukem. Není nic věrohodnějšího, než když podobná hudba, tedy na skromném území pracující elektronika, chápe svůj prostor a orientaci v něm. Lifeless Ground jsem poslouchal skoro ve stejném období jako album Delog od Táboru Radosti. Nebudu tu srovnávat přístup a umělecké nastavení obou těles, protože to může být ve finále docela velká vzdálenost. Zajímá mě ta orientace, ten pohyb v prostoru a schopnost činit své zvuky natolik podmanivými, že jimi skutečně vede zásadní děj. V takovém případě je to prosté. Prostě učinkující. Domácí těleso nahrálo excelentní album a Sjellos přichází s pásmem nálad a procesů, které mají schopnost oslovit. Což mi v tomto okamžiku stačí, protože ta této bázi si poslední dobou fakt hodně vybírám.


Když se bavíme o tiché hudbě nebo slabých ozvěnách... Jo, ty slabé ozvěny se rozléhají ponurým tichem... a tím bych skončil. Je to tajemné, je to podivné a dost mrtvé na to, abychom v sobě měli živit nějakou naději. A to taky úplně stačí. Zdroj té industriální mrtvolnosti zůstává skrytý, ale to je součást hry. Tu nemohl změnit čas plynoucí prostorem, ani ten malicherný jedenáctiletý tady v našem světě. Je to opravdu tak, že se nám připomíná něco neidentifikovatelného. Reaguje to na nás a my jsme možná blízko přerodu v něco jiného. Možná se to týká nás samotných a možná toho prostoru, který nás pohlcuje.

 


Lifeless Ground není žádný milník, na to nemá parametry. Je to ale zkušeně pojatá industriální duchařina, která vyvolává podivné představy. A velmi zdatně. V tomto případě skutečně stačí pohled na obal a dostatečně nahlas proudící hudba ve sluchátkách. Hrát si s klasickými nebo herními, to už k tomu taky může (a nemusí) patřit. Mě to baví zkoumat z různých stran, takže i z této. Navíc se ukazuje, že tento žánr není vyčerpán, i když se ho přejíte a má pořád co nabídnout. Nové album Sjellos vidím a slyším jako jedno z těch nejlepších posledních měsíců vydaných ve vývojové laboratoři Cryo Chamber. Aneb od frekvencí mašinek, přes kolapsy a zapomnění do fáze nové hibernace. Jo, povedená věc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 3.10.16 13:25

Rozhodně souhlasím se vším napsaným jen s tím rozdílem, že pro mě byla vyloženou slabotou pouze minulá dvoudeska Z2. Pokaždé, střídavě lehko či těžko, jsem si k těm všem deskám našel svou cestu. Novinka mě ale dostává ještě o něco víc, pociťuji naplnění, jaké jsem pociťoval kdysi dávno u Infinity či Terrie. A Truth ve všech svých verzích, včetně Infinity, to je pro mě kultovní skladba. Všímám si zde geniálně vymyšlených kytarových riffů, v čele s nosnou linkou z Failure. Devin je komik, což dokázal i ve svém Cirkusu a zároveň precizní skladatel a hráč. Ano, opakuje se a ano, je pompézní, mnohdy až moc. Ale je to jeho vesmír, jeho forma vyjadřování a mě to nadále sedí. Někdo v tom cítí ztrátu oné hudební zemitosti, maskování aranžemi, já ne. Ano, jeho slabostí jsou zároveň jeho přednosti, je svérázný a svůj. Ne vždy se strefí do vkusu, paradoxně ale rozeznatelný na 100 honů. Transcendence je pro mě zásah do srdce, pouštím si to jako už dlouho nic z metalové scény. A jsem za to rád. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

AntiKK / 21.2.25 7:40odpovědět

Akurát som si pozeral na FB diela vizuálneho umelca Liminal Space a perfektne k tomu ladí táto muzika.

zumbi / 20.2.25 18:39odpovědět

Super album.. Prosim viac recenzii dark ambientu

Victimer / 21.2.25 10:06odpovědět

Díky za reakci. Některé recenze dark ambientu tady lze dohledat a určitě budu další přidávat. Mám už pár adeptů, co bych rád zpracoval.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky