Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skagos - Chariot Sun Blazing

SkagosChariot Sun Blazing

Victimer26.1.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Proměna Skagos z lesních šamanů v malý lesní orchestr aneb další vítaný návrat po letech. S radostí i rozpaky.

Na některé desky nedám dopustit ani po letech a až budu velký, všechny si je pořídím v odpovídajícím formátu. Jsou to moje klenoty, na které myslím. A mezi jeden takový skoro zapomenutý řadím kanadskou (v současnosti působící na severozápadě USA) dvojici Skagos, respektive jejich druhé album Anarchic vydané v roce 2013. To u mě vyrostlo v jednu z nejzásadnějších nahrávek na poli atmosférického, chcete-li kaskádového black metalu. Přírodní, mystický a šamansky pojatý materiál tří dlouhých skladeb, které v sobě obsáhly mnohé a album jako celek působí až magicky. I dnes po letech. Pak ale Skagos zhasl oheň a já trochu zapomněl. Jen když byla ta správná chvíle na naturální černý kov snoubícího v sobě staré mýty s chutí borůvkového koláče, proč nesáhnout právě po Anarchic. Skagos jsem si tehdy soukromě cenil stejně vysoko, jako mi v časech svých prvních alb dopřáli Wolves In The Throne Room nebo Agalloch. Zkrátka hodně.

 

 

No a skoro po dvanácti letech je tu najednou pokračování v podobě třetího alba Chariot Sun Blazing. Ani jsem tomu nevěřil a vše důkladně zkontroloval, jestli nejde jen o shodu jmen a jiný druh muziky. Ale ne, je to ta samá dvojice Hawes - Symonds a jejich přírodou vonící black s přesahy. V tomto případě se více šplouchá do post-rockových vod a pod taktovkou smyčcově-dechového doprovodu. Základem budiž pořád kaskády strmých blackových strání, ale tentokrát je více cítit, že to není jenom o nich. Nové album Chariot Sun Blazing je takový malý lesní orchestr, který tvoří smyčcový kvartet, tuba a roh. A právě tyhle nástroje se výrazně podílí na novém zvuku.


Skagos jsou pořád věrní souznění s přírodou, ale už nezní tak divoce a už vůbec ne šamansky. Jsou naopak serióznější a vážnější ve svém přístupu k atmosféře. Vadí, nevadí... to si rozpleteme níže. Kapela je pořád nakloněna přírodnímu spiritualismu a na albu jsou pořád agresivní, pudové kousky. I přesto je však novinka ve znamení touhy po novém pojetí. Isaac Symonds je konstruktér Skagos a jako takový se ujal i aranží doprovodných nástrojů. Těch se pak chopili hosté, kteří následovali zadání hlavního skladatele. A rozehráli ten malý severoamerický lesní orchestr velmi slušně, protože je to hlavně on, co barví nový zvuk Skagos.

 


Kapela se tentokrát vykašlala na dlouhé epické skladby a vsadila na více skladeb skromější minutáže. Je to přehlednější, učesanější. Učesanější je i celkový projev Skagos. Takový vyzrálejší, pokud to není v tomto směru úplně sprosté slovo. Magie vyprchala na úkor přehlednosti? Mně tahle rovnice právě takto vychází. Cosi neviděného, kouzelného je pryč a slyším více ladnosti a touhy po vyváženější struktuře skladeb. Jeden malý háček je pak v tom, že mě materiál desky pouští do těch hlubokých údolí, kam jsem byl zvyklý tajně nakukovat, jinou cestou, než na kterou jsem byl léta zvyklý. Nakonec se tam dostanu, takže by neměl být problém jak, ale hlavou se mi honí, jestli je to trasa, kterou budu chtít chodit. Což není dobré znamení. Skagos to v sobě pořád mají, protože i s novinkou umí navodit kousek euforie tam, kde to člověk ani nečeká..., ale je to jiné, obyčejnější.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/skagos%20band.jpg


Kapela vyvážila svůj zvuk a propojila záběr se vší pečlivostí. Chybí mi ty okoralé blair witch momenty, kdy se člověk strachoval, jestli dojde z lesa v pořádku. Uplynulo pár let a album Skagos je víc příjemnou procházkou, než dobrodružstvím. Dnes zní trochu jako Sear Bliss zahalení ranní rosou těch strmých údolí, ve kterých se dříve odehrával zvláštní rituál spojení s přírodou. Nová kapitola dává této atmosféře jiný tvar. Víc symfonie do ponurých koutů a víc hřejivosti do míst, kde by šlo divočit a žít z mála. Ale Skagos chtějí tentokrát víc. Musím si přiznat, že s novým albem bojuji a jeho silná atmosféra na mě doléhá chladněji, než bych si přál. Na můj vkus je to až moc snaha o umění...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky