Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skaphos - The Descent

SkaphosThe Descent

Garmfrost29.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Při poslechu The Descent můžeme vychutnávat vedle hororové atmosféry inspirované Lovecraftem, chytrých nápadů a dobrého muzikantství slušné množství groove nátlaku a brutálních výjezdů.

Když mi v mailu přistála v nové várce promíček od Les Acteurs de l'Ombre Productions také The Descent od Skaphos, napadlo mě, zda se nejedná o jinou kapelu stejného jména, jejíž poslední počin Cult of Uzura stále poslouchám a rovněž na něj psal před cca třičtvrtě rokem recenzi. Album tehdy vydali pod hlavičkou indického vydavatelství Transcending Obscurity Records, nicméně o pár měsíců je jisté, že se Skaphos upsali agilnímu lokálnímu draku. Cult of Uzura a The Descent nedělí ani rok, kapela je zastoupena novým labelem, což vzbuzovaly obavy, zda se jedná o tvůrčí přetlak či uspěchanost…

 

Skaphos si na Cult of Uzura našla svoji tvář a ve stejném duchu pokračují i na The Descent. Zajímavostí beze sporu je, že se jedná o skladby z prvních dvou alb – Bathyscaphe a Thooï. Z každého čtyři zářezy. Všechny jsou přepracované, znovu nahrané a zremixované. Výsledek nezní vůbec špatně a jak jsem psal výše, album výrazově navazuje na Cult of Uzura. Příznivcům aktuálního ražení Skaphos by takový krok mohl udělat radost.

 

skaphos

 

Co říct neznalému tvorby svébytných Skaphos? Začal bych představením kapely, která si za poměrně krátký čas stačila vytvořit slušné renomé. Libuje si v mixování hrubého death metalu s dissonantím blackem a schopností vytvořit silnou atmosféru. Je evidentní, že ve výborné kondici je kapela už od svých počátků. Což jsem před lety zjistil na jejich koncertě v brněnské Melodce.

 

Podobné kroky pokaždé hejtuju a vyhýbám se podobným nahrávkám. Beru je jako prázdné mlácení staré slámy. Nicméně v případě The Descent své názory zřejmě zreviduji. Album je dobře živé, správně extrémní a skvěle záživné. Jestli to chápu správně, skladby dostaly nové názvy, a netuším, zda i texty jsou nové, nebo je změna pouze v jazyce. Ať je to, jak chce, nový kabát skladbám velice sluší. Sice ubylo původní černoty a přibylo hutné robustnosti, ale výsledek stojí za hřích. Úvodní Nese Ende album otevře hřmotnou úderností a pestrou perkusoidní rytmikou. Kdo potřebuje přirovnání, nechť si pomůže vytyčením hranic v podobě Behemoth, kdyby ti holdovali disonanci a mnohem větší brutalitě. Skaphos se daří vytvářet hororovou atmosféru a vnímavému obdivovateli hráčské i tvůrčí šikovnosti předloží přehršel zajímavých momentů. Kytary jsou protkány akustickými stopami, basa netvoří pouhé tvrdé křoví a ani bicí nejsou pouze do počtu. Původní znění nebylo takhle honosné. Hodně se měnilo a vylepšovalo. Divokost a zběsilost však zůstala zachována.

 

Na albu, které posluchače neterorizuje přehnanou stopáží můžeme vychutnávat vedle hororové atmosféry inspirované Lovecraftem, chytrých nápadů a dobrého muzikantství slušné množství groove nátlaku a brutálních výjezdů. Podotýkám, že v převaze je tvrdost a komplexnost, s jakou se do nás skladby staršího data pouští.

 

Nálada, odstíny i námět artworku ve své podstatě navazuje na Cult of Uzura než na černobílé obálky prvních alb. Z front coveru na nás zírá podmořské monstrum. Logo kapely i font písma je sladěný s motivem. Celý obal je pastvou pro oči. A to jsem ještě neviděl vnitřek bookletu.

 

Skaphos v náruči nového vydavatele tedy nečeří pouze starou vodu, ale podařilo se jim vytvořit zajímavé ohlédnutí za svou minulostí a dát ji díky aktuálním možnostem novou tvář. Nemyslím si, že by tento krok musel za každou cenu pohoršovat starší fans kapely. Určující bude následující a už snad zcela nový materiál. Hrátky s The Descent mě potěšily, pobavily… Ale už se těším na věci příští.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky