Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skeleton - Skeleton

SkeletonSkeleton

Victimer27.8.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Skeleton otevírají zatuchlé hroby a obcují ve jménu starého metalu bez důkladného mytí předkožky.

Stará hesla od starých bran k dobrodružství a staré pořádky vůbec. Se Skeleton se vrátíme o hezkých pár let zpátky, projdeme se po hřbitovech a ruinách hradů, mrkneme, kdo je na nich doma, budeme z nich hrdě kynout, stejně jako jenom těžce smývat svou pouliční minulost. Budeme, co jsme kdysi dávno byli. V džísce a se sepraným tričkem ale nepůjde jen o blbé retro a zvětralý lahváč na dva hlty. Na podobné úvahy jsou Skeleton až moc dobří!

 


Osobní náklonnost k výčtu nových a neokoukaných kapel ze stáje 20 Buck Spin se proměnila v čirou závislost. Často tam slídím a projíždím katalog, zapínám bandcamp a dělám si poznámky. Nejen death metalem a jeho zvýšenou technickou úrovní je člověk živ, nic se nepokazí ani starým dobrým výplachem, ve kterém se vzorně míchá kus ocelové hrdosti s kemrem na nespláchnutém chodníku. Skeleton jsou objevem posledních týdnů a všechno tohle mají v sobě. Ještě předchozí EPko Pyramid of Skull rubalo hardcore/punk, ale debutová deska je víc metalová, řekněme na pomezí blacku a thrashe, a nese svůj ranec hrdého hroziče s původním šněrováním. Skeleton jsou klasika. Přímočará, ostrá, krátká a přitom kompozičně přitažlivá. Bez kliček a balancující na hraně starého metalu a punku. Toho je o poznání méně, ale ani na něj se úplně nezapomnělo.


Ale proč se vlastně starat o styly... Tohle je 27 minut bez vytáček, pěkně postaru a je trošku jedno, která skladba je víc black, nebo ostřejší heavík se špínou za nehty. V souvislosti s touto deskou mě napadají jména jako Venom, Sodom a Darkthrone, a to bez nějakého většího přemýšlení. To v době poslechu stejně není na hlavním programu dne. Skeleton zkrátka pustili svůj hardcore víc k vodě a dali tomu randálu ocelové chrániče vyžilého metalisty.


Stopáž alba a rychlé thrashující riffy úvodních dvou skladeb směřují první dojmy k rychlopalné destrukci těla i mysli, ale tahle deska není jenom o rychlosti. Už následující The Sword dává tušit, že bude čas zpomalit, zpřehlednit a kovat víc na jistotu, než abychom za chvíli zjistili, že už jaksi nejsme při síle. Skeleton umí svými riffy zabloudit až někam do hard rocku a nebojí se melodií, ani lehké melancho-bojové nálady, kdy je potřeba se dívat divoké sani přímo do očí. Pěst je zaťatá a plameny lemující cestu dávají tušit, že vzdávat se nebudeme. Klišé jak prase, ale v případě Skeleton je ten starý metal prostě nádhera slyšet. Jsou tu šlehy jako At War, A Far Away Land nebo Turned To Stone, které mají všechny tyhle aspekty v sobě, jen každá trochu jinak a s jiným pořadím hodnot. A poslední věc Catacombs je další důkaz, že Skeleton jsou špinavci, ale epičtí a věrní až za hrob.

 


Je to sotva půlhodina, ale na téhle desce je všechno! Je ideálně zahraná a nadopovaná energií tak, aby se člověk ani chvíli necítil sám a odstrčen. Kdo v těchto hudebních končinách vyrostl a již za mlada kynul ze skal a hrozil nebesům, jistě si vzpomene, jak byl o dvacet kilo lehčí a viděl víc do dálky. Dnes pupkatý a obrýlen může stanout na stejné skále a pokud se pod ním ostroh neurve, znovu a hrdě zatnout pěst a prohlásit nebesa za prokletá a nehodná jeho životního postoje. Skeleton v něm opětovně zažehnou oheň, jsou z nich v tomto ohledu noví machři v oboru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 27.8.20 18:01odpovědět

Šlape to parádně, naživo bych si to dal hned. Jako milovník klasické fantasy si dost užívám ty texty "Ve vzdálené krajině, se svým mečem po boku, umřu v boji." Všechno důležitý řečeno.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky