Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Smokemaster - Smokemaster

SmokemasterSmokemaster

Jirka D.19.4.2020
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# TON067) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Smokemaster to mají rádi retro a nejsou sami. Je jich moc. Jsou jedněmi z těch moc.

Vždycky když čtu v popisu kapely, že se inspirovala u Pink Floyd nebo The Doors, nevím, jestli z toho mám mít radost (jsou to jedny z mých největších srdcovek), nebo se obávat nejhoršího. V případě Smokemaster jsou v zaslaných informacích uvedena obě jména a jelikož kapela pochází z Německa, dopředu jsem tušil, že platit bude spíš ta verze o průseru. Možná mám trochu zkreslené vidění reality v tom, že z tohoto směru mi chodí k recenzím věci právě tohoto typu a za ty roky jsem nabyl neodbytného pocitu, že podobných kapel navlečených do květinových košil a snažících se probudit generaci hippies, je v téhle láskou a solidaritou přetékající zemi strašně, strašně moc.

 

No a pak jsem začal pátrat po internetech, co a jak se to má s touto kapelou, a nešel jsem tohle video, které kromě toho, že je na aktuální německé poměry a nálady překvapivě multikulturně čisté, je především naprosto a zcela střízlivé. Tedy až na jednoho vlnícího se hipíka, který jediný má moje sympatie (nejen proto, že se až nebezpečně podobá jednomu členovi naší redakce), protože ten jediný pochopil, o co v psychedelickém rocku jde. Ti ostatní vyměnili psychedelika za bublifuk.

 

 

Problém všech těchto kapel imitujících klasický psychedelický rock je, že to dělají v úplně jiné době, v kulisách úplně jiných a odlišných společenských norem, a i když si ani zdaleka nemyslím, že by to měl být z jejich strany úmyslný podvod (dokonce věřím tomu, že to myslí naprosto vážně), z podstaty věci je to pouze hra. Hra na něco, co není, hra na někoho, kdo už je dávno mrtvý. A přesně z tohoto důvodu mám problém kapelám jako Smokemaster uvěřit byť jen jedinou notu.

 

V takovém případě je pak úplně jedno, že hudebně se místy není problém chytit, že skladba Ear of the Universe je skutečně dobrý psychedelic rock s výbornými klávesami, že hned následná Sunrise in the Canyon zavane Tarantinovskými soundtracky a má skvělou atmosféru ovoněnou americkým západem. Smokemaster v tomto ohledu hrají a skládají docela dobře a výsledná muzika by mohla být slušnou omluvou jejich zjevné a vlastně i přirozené naivity. Ostatně nejsilnější položka playlistu teprve přijde a je jí Astronaut of Love, kde jakoby se potkala psychedelie The Doors s podladěným zvukem Sleep a je to neskutečná jízda s výjimkou hlasu, který se snaží strefit do osudovosti Jima Morrisona tak vehementně, že je to na pár facek. Naproti tomu první Solar Flares a poslední Astral Traveller mi přijdou jako starší skladby, které kvalit ostatních nedosahují a řekl bych, že je to přirozený následek debutní desky, na kterou kapela poskládala většinu toho, co bylo zrovna k mání.

 

Viděno a slyšeno pouze v kontextu hudby, Smokemaster docela překvapují, ale stačí jeden pohled na nějakou jejich promofotku, a jednomu dojde, jak moc je to špatně. Jak moc je to imitace a divadlo pro děcka, která by sice chtěla ochutnat a zažít ten hříšný a omamný rock, ale současně si vůbec nezadat a neztratit nic ze svého morálního kreditu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 7.4.20 8:32

Jsem si zprvu říkal, že Ashley za ty dva roky, kdy jsem ji viděl naposledy, dost zpustla a ona místo toho hodila ručník do ringu. Mimochodem ten cover alba je dost velkej ripoff výtvarníka Dave McKeana. Komu se líbí, doporučuji mrknout na jeho práce.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky