Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sněť - Mokvání v okovech

SněťMokvání v okovech

Bhut4.9.2021
Zdroj: černá 12" gramodeska (#YOTZ21-003LP)
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Starý death metal v tom nejprasáčtějším slova smyslu a v té věru nejhnusnější podobě. Sněť je odumírání a rozpad tělesné tkáně a nově také adekvátní hudební obraz. Majstrštyk, ze kterého odpadávají smrduté kousky.

Entombed, Carcass, Obituary, Autopsy nebo Incantation. To všechno jsou jména, která při vyslovení okamžitě probudí jejich ctitele a alarmují celou řadu vzpomínek na to, kterak to člověk objevil, uctíval a možná i zase pohřbil. Starý death metal v tom nejprasáčtějším slova smyslu a v té věru nejhnusnější podobě. Tak na tohle už se prakticky jen vzpomíná a je na světě jen málo kapel, které znějí tak kanálně jako výše uvedené před téměř třiceti lety. A teď zmerčete novou bandu jménem Sněť a jejich letošní velkou desku Mokvání v okovech. Ta se bez ostychu řadí po bok produkce právě vzpomínaných legend a celé řady jim podobných a stylotvorných pojmů.

 

Sněť je kapela, která vlastně od svého vůbec prvního vystoupení prolétla povědomím všech undergroundových nadšenců a probudila v nich něco, co už mnozí mohli považovat za dávno mrtvé a shnilé. Soudím to dle sebe, protože už jsem se smířil s tím, že práchnivějícího death metalu se nedočkám a tyto choutky lze hasit jen u léty prověřených nahrávek. Pravda, vyloženě nevyhledávám nové talenty, neboť death metal je až mým druhotným oblíbencem, avšak nebráním se. Tak právě tento lékařský termín načechral stojaté vody tuzemské tůně a profackoval nás, abychom si uvědomili, jak se věci mají. Nemyslím si, že najdeme v řadách čtenářů někoho, kdo by o kapele dosud neslyšel. Přesto se tak může stát…

 

 

Proto konečně vzniklo debutové dílo, které je po všech stránkách propracované, aby ctilo odkazy mistrů a pokračovalo v pomyslném přenosu olympijského ohně. Je to nekonečná štafeta, kterou si ne každý zaslouží třímat. Buďme proto rádi, že se tenhle kolík najednou ocitl v rukou kapely, se kterou si můžete pokecat na baru, jak vám zobák narostl. Jinými slovy buďme hrdí, že tu Sněť máme, protože její práce je příkladná a naprosto perfektní.

 

Death metal, který pánové nabízejí, má jasně dané parametry a posluchač může za ty roky existence žánru klást všelijak náročné požadavky. Buďte si jisti, že tohle bude splněno na výbornou. Samozřejmě zapomeňte na slepé uličky, kterými jsou deathcore nebo cokoliv spojeného se slůvkem „moderní“. Sněť se distancují od takových pojmů a plně se hrouží do klasického střihu, který vyloženě mrtvolný death metal nabízí. Už samotné intro v podobě instrumentální rozehrávky Útes mrtvol je jasně danou rozpoznávací relikvií, při které se naladíte na ty správné noty. Tohle je fakt intro, které je sakra na místě a které brutálně navazuje pocity, které vás neopustí. Když pak přijde druhý song, máte dojem, že vás někdo vhodil do mlýnku na maso, po jehož šroubovici a stále při vědomí kapete mezi masité ostatky. Vyloženě cítíte ten čpící zdechlinářský odér.

 

 

Výtečná souhra všech nástrojů včetně vokálu odkrývá utajená zákoutí mysli. Najednou se člověk mračí a posílá svůj životopis lokálním jatkám a hrobnictvím. Prostě máte chuť bourat a lopotit se s mrtvolami. Však Mokvání v okovech nemá momentu, který by vás z takové nálady vytrhl nebo dopřál výdechu. Snad jen při nutnosti otočení gramodesky, nebo kazety. Výčet jmen z úvodu tohoto čtení vám nejednou přistane na mysli a zaručeně nepůjde jen o tyto pojmy. Není to opisování, není to coverování, je to nálada, která vyplouvá v různých impulsech a příjemně vrní do ucha.

 

Lékářský termín sněť překládáme jako odumírání a rozpad tělesné tkáně a obyčejně tomuto úkazu říkáme gangréna. Nyní je dobré si pamatovat, že k dané poučce patří ještě adekvátní obraz v hudebním zhmotnění. Ta pulzující energie, kterou nahrávka uchovává v každé vteřině, je totiž nebezpečně intenzivní. Tak nebuďme ostýchaví a přijměme Sněť za svou. Zahoďme příruční desinfekce a gumové rukavice. Doba si žádá hnus a ten je tady v dobrém slova smyslu představen. Perfektní dílo a velmi vysoko umístěná laťka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky