Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Abychom mohli začít, bude hezké si připomenout, že původní název kapely So Hideous, My Love vzal letos za své a jeho zkrácená verze je první, která je podepsaná pod aktuální nahrávkou. A pokud bychom si měli SO HIDEOUS nějak obratněji zaškatulkovat, musíme vzejít z black metalové výstřednosti, na kterou se nabalují zmírňující prvky jako vysvobození z okovů, aby se nakonec ukázalo, že živočišně bující složka stejně vítězí. Ano, je tady melancholie, je tu silný atmo doprovod, ale pořád dominuje dojem zvířecích pudů.

Čtvero chlapců z pod mrakodrapů má zřejmě v oblibě stromečkovou romantiku na úkor panelů velkoměsta, neboť stejně jako na předchozím EP "To Clasp a Fallen Wish with Broken Fingers" zdobí obálku alba motiv stromů. Jako projev zmírnění poměrně agresivní náplně alba je to nejpíš nezbytné a vlastně i docela pěkné. Hudebně se díky SO HIDEOUS ocitáme ve zvukově ploché nahrávce, která zní tak nějak dnešně a cpe do svého projevu kvanta věcí, jejichž dynamika se nikdy plně nerozezní. Na druhou stranu, i když se smysly někdy trápí, není to zdaleka to nejhorší na úrovni citlivě nastražených slechů.

Jsem toho svědkem často, musím to říci i teď - výsadní pozici má atmosféra. Album obaluje hned na počátku, kdy ji hrdě nese nad surově black metalovým otvírákem "Rising", jemuž šlehají plameny z tlamy a jeho krutost ukončí až doznívající ruchové poryvy rozmělňující jej v prach a nicotu. V té chvíli mám pocit, že slyším odvážně rozhýbanou atmo - blackovku, která se opírá o klávesový majestát a přitom drhne rypákem podlahu, neboť kovadliny padají na zem jedna za druhou a rozeznívají černozem. Vztekem SO HIDEOUS umí vládnout i nadále, ale s postupujícím časem je vidět, že se atmosféra mění z klasicky black metalové do té z poštovního okrsku a vlivy shoegaze. Deska nabízí dva pohledy, které se lámou někde v polovině. Od klenutých vznešeností, které doprovází divočinu, až po divočinu, která je pokořena agresivně vyplněnou romantikou.

SO HIDEOUS patří mezi proměnlivé. Tvarující se motivy, jejichž původ patří vratům pekelným, pomalu rozepínají svá chapadla a míří na povrch, kde se zachytí kořenů stromů, jenž můžeme vidět na obrázku. Tak nějak na mne tahle grupka působí. Musím uznat, že s jídlem roste chuť a rostou i poslechy SO HIDEOUS. Nechme je znít.