Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Islandské kapely mám rád. Za pár let se z mnohých staly ikony a z pořád hodně mladých muzikantů legendy. A právě tyto legendy spojily své síly a před časem vystoupily pod názvem Sól án varma na speciálním koncertě. Nyní zřejmě přišel čas nenechat takový materiál ladem a nahrát ho ve studiu, nebo lépe řečeno studiích jako regulérní album.

Hvězdný projekt tvoří lidé z Misþyrming, Svartidauði, Naðra, Árstíðir Lífsins, Carpe Noctem, Vormlust nebo Skáphe. Většinou takto hvězdně sestavený tým vybledne pod tíhou svých eg. Občas se však zadaří. V případě Sól án varma to platí stonásobně. Překvapivě není hnací silou disharmonie a black, což je prvním předpokladem s přihlédnutím k domovským kapelám členů projektu. Sól án varma je veden jako atmosférický black/doom. Při bližším ohledání samozřejmě zjistíte, že ano, ale atmosféra Sól án varma je zmutovaná islandskou temnotou a nepropustnou mlhou. Název Slunce bez tepla plně odpovídá nejen projektu, ale hlavně eponymnímu debutu.

Názvy skladeb jsou vskutku rafinované Afbrigði I až Afbrigði XII. V překladu Variace. Pánové vystupují pod iniciály, nástrojové obsazení však tají. Ono je to jedno. Všichni hrají na všechno a vlastně jsou skoro všichni i zpěváky. Ať už je to jak chce, album drží krásně po kupě. Hlasy se střídají, ale nijak zvlášť často. Umí i mlčet a nechat znít pouze hudbu. Á propos hudba. Některá místa jsou vskutku velkolepá. Freneticky vás vyhodí do vzduchu, aby vás vzápětí vcucla do víru a mrskla s vámi o zem. Zmínil jsem stylové rozhraní, ale to je uvedeno pouze na okrasu. Cítím za vším i mocný dotek dark ambientu. V pár okamžicích se ozve také deathová surovost.

Album je fest dlouhé a ne každý snese tak velkou porci. Dvanáct skladeb vyžadujících si plnou pozornost a plocha bez mála sedmdesát minut je pro tuto muziku dost. Nevím, jak jiní, ale já bych dal klidně i kus navíc. Sól án varma pracuje s hudbou jako malíř s plátnem. Hodně záleží na představivosti a ochotě, nechat se vláčet. Nesvazují ho žádné hranice, pánové jsou vyhraní a zkušení v mnoha stylech, tudíž podobný trip zvládnou naprosto v klidu.

Nedá se říct, že by ta či ona skladba byla výrazně lepší. Takto Sól án varma nefunguje. Ovšem nejsilnější oživení přináší krapet přímočařejší pátá Variace, kde zazní vedle všech křiků, growlování a sípotu také mohutný basbaryton. Jiná než ostatní je Variace XII, což je závěr a ryzí ambient. Jakmile sedmdesát minut skončí a vy máte ještě chvíli čas, je dobré si album dát znovu. Je to síla.

Zvuková stránka i ta grafická zaslouží tutéž chválu, co muzika. Producentem, který seděl i ve studiu za nahrávacími mašinkami, je člen kapely D. G. Mix s masteringem kapela poslala do Orgone Studios do rukou Jaimimu Gomez Arellanovi (mimo jiné Grave Miasma nebo Insomnium a Cathedral). Čehož výsledkem je správné rozpětí temnoty a členitého prostoru. Cover art dostal za úkol vytvořit pro Sól án varma věhlasný Costin Chioreanu a sigil Metastazis (Antaeus, Alcest, Amorphis, Arkhon Infaustus – zůstanu pouze u A, ale i dál je to samá pecka – BAN třeba)

Je evidentní, že jsem nekriticky nadšený. O žádné slabině zde nevím a moje recenze je ryze fun friendly a přívětivá chvála. Jsem nadšený, že Sól án varma vzniklo. Zatím nevypadá, že se mi hodlá zprotivit a oposlouchat. Jedu ho každý den. A půjdu do limitovaného digipaku. To se musí. To se nedá.