Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Solfernus - Neoantichrist

SolfernusNeoantichrist

Garmfrost18.12.2017
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100
VERDIKT: Doktor Solfernus vtrhl zpátky na scénu hezky rozčílený. Neoantichrist je album syrové, rvavé, ale zároveň kytarově barevné a melodicky zajímavé.

Každý pořádný fanda domácího blacku zná nářezově čertovský projekt Solfernus. Kapela přichází s novým počinem po delší odmlce a evidentně je doslova nadržená vyvolat pořádné peklo na zemi. Ptáte se, co se změnilo za těch dvanáct let od vynikajícího předchůdce Hysteria in Coma? Všechno a nic zároveň. Změna hudebního stylu není tak markantní, ale zaznamená ji i ten, kdo slyšel tvorbu Solfernus pouze z rychlíku. Sestava je prakticky totožná, pouze za bicí nástroje místo Tomáše Corna usedl tlučmistr z Root, Paul Dread.

 

Kdo se při zmínce o změně stylu opotil, může zůstat klidný. Hudební složka je sice hodně barevná, rytmicky hravá, protkaná různými vsuvkami a obohaceními, ale nejen díky havranímu přednesu zůstává stále černá jako paměť opilcova. Je dobré ale přiznat, že i thrashovými sekanicemi je Solfernus živ. Vůbec kytarová práce je na Neoantichrist výborná, posouvající fošnu o pár pater výš. Užívám si parádní akustické vyhrávky, které se jako stříbrná nit vlní celou nahrávkou.

 

 

Album není vůbec dlouhé. Příjemných cca čtyřicet minutek je přesně tak akorát. Prožene se kolem vás jako uragán, pocuchá emoce a hurá pryč. Narvat flamengo hned na úvod blackové desky zní jako špatný vtip, ale ejhle, hezky vás navodí do omamné náladičky a vy nepřipraveni dostanete ránu přes čumák thrashově vzteklým uragánem. Dá se říct, že se v této skladbě ukáže progresivní duch desky. Tremola a blasty jsou střídány zneklidňující akustikou a podivně zlou atmosférou.

 

U mikrofonu se střídají Khaablus s Igorem a tak tomu je po celou dobu. Khaablus svým jedovatým sípotem je výborným protihráčem Igorovu krákání á la Abbath. Což neberte jako výtku. Mile mě překvapil a styl jeho přednesu je zajímavě chladný.  V Pray for Chaos se na chvíli objeví i Big Bossův baryton a pěvecky je tedy Neoantichrist velice pestré dílo. Přitom není ani trochu roztříštěné, jak by se mohlo zdát. Vše je hezky promyšlené a do sebe zapadající.

 

solfernus

 

Album dokonale doprovází do bílé barvy hozený 16-stránkový booklet s obrázky Thomase Bruna a proložený fotkami členů v elegantní image s brýlemi. Zvukově se jedná o syrové dílo bez přílišných kudrlinek a výtek k němu moc nemám. Nic převratného se nekoná, ale to není zas tak potřeba, že? Jsem spokojený a skvěle se bavím. Je vidět, že si kluci dali na přípravě pořádnou práci a výsledek stojí za to. Neoantichrist je naplněn po okraj výborným muzikantstvím, zvukem i vizuální stránkou sbírky. I když ho nahráli zkušení harcovníci z odlišného spektra metalového universa, onu divokou zuřivost pojící se zvláštním nadhledem jim bez výhrad věřím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lampernik / 18.12.17 12:55odpovědět

Na Solfernus jsem se těšil dost a nezklamal ani náhodou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky