Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Something Like - MMXVI

Something LikeMMXVI

Jirka D.7.2.2018
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Something Like představují standardní porci metalcoru, který nemá příliš potenciálu zaujmout samotnou hudbou, ale spíš tím, co se skrývá pod ní.

V případě Something Like si trochu lámu hlavu, jak celou recenzi začít, aby to dávalo smysl. Zkusím to na dnešní dobu trochu netypickým způsobem, protože na téhle kapele mě nejvíc zaujaly její texty, které ... které dneska nikdo běžně nečte, natož aby jimi začínal recenzi. SL jsou mladí a mají svůj světonázor. Na tom není nic divného, ostatně naprostá většina tvrdších kytarovek začínala tím, že chtěla hlásat něco více či méně naivního / radikálního / hloupého / poučného. Tahle kapela je přesně taková, spíš než angažovaná ve smyslu hardcore scény bych použil prostě slovo uvědomělá. A po pravdě se mi docela líbí, když se u mladých lidí setkávám s něčím, co bych nazval myšlení. Nebývá to pravidlem.

 

Mít křídla neznamená, že můžeme létat.

 

Texty představují cosi jako úvahy nad dnešním člověkem, jeho pozicí ve světě a společnosti, zamýšlí se nad jeho osobní zodpovědností a svobodou, a i když to dělají způsobem lehce polopatickým a pro čtenáře plochým, představují docela zajímavý námět pro každého z nás. Booklet navíc kromě textů obsahuje i stručný komentář ke každému z nich, což je trocha čtení navíc a možná i zbytečně vykolíkovaná cesta, kterou by si každý mohl projít lehce jinak, po svém.   

 

 

Ačkoliv je deska MMXVI druhým albem kapely, v mnoha ohledech byste ji označili spíš za debut, především pak s ohledem na její přímočarost a klidně použijme označení jednoduchost. Something Like žánrově spadají pod obecné označení metalcore - hudebně spíš metal, vokálně hardcore. Hrají ho jednoduše, s hodně vytaženou kytarou, nepříjemně nazvučenými bicími a hodně nesrozumitelným vokálem, což je vzhledem k zajímavým textům dost škoda. Hrají ho taky se slušným groove a nasazením, ale taky pořád stejně a upřímně budete mít po třetí skladbě pocit, že jste slyšeli všechno.

 

Deska MMXVI tak pro mnohé bude představovat trochu nepřehlednou směs razantní kytarové muziky, které bohužel zásadně chybí zajímavé nápady, záchytná místa a posluchačsky vděčné momenty. Vše se omezuje na základní riffování s lehkým nádechem melodiky a emo-coru, prověřené metalcorové postupy, a všechno bude hrát mnohem zajímavější úlohu živě, na pódiu, než hodnoceno čistě střízlivě při poslechu doma. V ten moment je totiž víc než jasně slyšet, že kromě standardně zahraných pouček deska mnoho dalšího nenabízí.

 

Naopak slušné dojmy zanechává ediční zpracování, které bylo dotaženo do bookletem opatřeného 6-panelového digipaku, jehož grafická úprava je dílem Daniely Neumanové a patří k těm skutečně povedeným. Po zvukové stránce nahrávka vznikala v režii kapely a bohužel je to hodně slyšet - přes vytažené kytary, naopak neslyšitelnou baskytaru a plastikově znějící bicí, všude tam je znát, že to chtělo zásah někoho zkušeného zvenčí. Celkové hodnocení už potom vyplývá samo.

 

Something Like - MMXVI digipak CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 14.2.18 19:04odpovědět

Hast du keine ahnung!

Jirka D. // Echoes / 15.2.18 7:51odpovědět

Máš tam chybu. Slovosled jasně ukazuje na tázací větu a tedy na konci měl být otazník. Pokud jsi ale chtěl napsat, že vůbec nemám ponětí o ničem, tak to samozřejmě mělo být takto: Du hast keine Ahnung! Verstehen sie?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky