Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Somniate - We Have Proved Death

SomniateWe Have Proved Death

Garmfrost14.7.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: We Have Proved Death je album emočně barevné, je nasypané i atmosférické zároveň.

Somniate se ve své nové nahrávce s dobře znějícím názvem We Have Proved Death vydali objevovat svět melounového cukru. Opustili tajuplného Gustava Meyrinka a objevili fantastický prostor zvláštní utopie, dadaismu a geniálního vyprávění amerického spisovatele Richarda Brautigana. Jak souvisí kniha V melounovém cukru s blackmetalovou naléhavostí? Zcela přirozeně. Nevěříte? Zkuste! A nebojte se tygrů…

 

Zatímco vynikající debut The Meyrinkian Slumber (naše recenze) produkoval BST, We Have Proved Death dostal na starosti další fenomén celosvětového formátu V. Santura. Stejně jako jeho předchůdce i Santura vetkl do díla unikátní rukopis svého vnímání a zároveň zachoval kapele její vlastní tvář. Dá se říct, že za velmi krátkou dobu si dokázali Somniate vytvořit svůj vlastní a snadno identifikovatelný sound. Není divu, jedná se přece o zkušené borce, kteří vědí, jak a čeho snadno dosáhnout. Přitom nesází na jistotu a společná práce je zcela evidentně baví. Z desky totiž nadšení doslova cáká. Dobře se poslouchá a jen tak se neoposlouchá.

 

 

Somniate jsou plni silné atmosféry a vlivů francouzské post-blackové scény. Debut koketoval mimo jiné s hardcorem, ovšem dvojka We Have Proved Death tuto cestu zdánlivě opouští. Dá se říct, že se nechává zlákat na deathmetalovou stranu. Zvuk kytar je občas pěkně nahuštěný a těžký. Vážený posluchač se nemusí obávat, že se mu dostane nějakého zjednodušení či zbrutalizování. Album je velice ohebné, poetické. Hudební vlivy rozšiřují dojem stejně jako textová část. Nic není takové, jak se může zdát. Album roste. Mění se doslova před očima. Velký důraz je položen na kytarové mágy Aleše s Markem. Rytmická sekce Tomáš s Adamem je tvořena natolik tvrdohlavými muzikanty, že kytarové kouzlení všeho druhu (tremola, vyhrávky akustické i elektrické, hoblovanice či sóla) narušují tu zběsilými vpády tu dominantní hrou. Oba pěvci Zdeněk s Markem nemají vůbec jednoduchou práci. Schválně si zkuste do těch linek něco vymyslet. Proto si zaslouží uznalý potlesk - skvěle se doplňují a oba svými hlasivkami výtečně operují. Screamy a řevy se mísí s hlubokým growlem a všechno zní přirozeně. Jako by se nechumelilo.

 

somniate

 

Na poli grafickém se toho zdánlivě nic moc nezměnilo. Obal s bookletem dostal na starosti opět View from the Coffin. Cover má ovšem naprosto odlišný feeling. Ne jen svými odstíny, ale i tvarově. Hranaté tvary jsou vlastně jen v logu. Obrázek je kulatý a v pohybu. Oko v dlani je krvavě mrtvé. Ale vidoucí. Vidí i vás?

 

Během vnímání We Have Proved Death jsem si užil celou škálu rozdílných pocitů. Album se poslouchá snadno. Je jiné než debut, ale styčných bodů má dost. Moc se těším na živé předvedení. Golem byl skvělý. Meloun bude určitě ještě lepší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky