Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sons Of Alpha Centauri - Continuum

Sons Of Alpha CentauriContinuum

-krusty-11.2.2019
Zdroj: promo CD v pošetce
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Pokud máte řečnění a vůbec hlasité komunikace za celý pracovní den plné brejle, není od věci dát šanci instrumentálním Synům Alfa Centauri...

O kapele Sons Of Alpha Centauri, tedy SOAC jsem nikdy neslyšel. Spadají do nekonečné řady „nových“ a „mladých“ kapel, kterých jsou všude kolem nás tuny. Ty uvozovky jsou na místě, protože je vědecky dokázáno, že od pětatřicátého roku věku se prý člověk po stránce hudebního vkusu nijak extrémně nevyvíjí a je věren povětšinou zažitým interpretům. Nevím do jakého roku tento průzkum spadá, ale dnes je doba o to složitější, že je tu příšerná hudební nadprodukce. A hledat v ní inovativní a kvalitní interprety (a že je jich dost a dost) je docela časově náročná fuška.

 

soac

 

SOAC jsou zajímaví. Continuum je zajímavé album. Byť bych pochopil, kdyby na mě znalejší kolega vyrukoval s tvrzením koho že to SOAC jistě kopírují. Naštěstí (?) nemám takový rozhled a mohu se rozplývat i kritizovat s vervou začátečníka.

 

Hraje se instrumentálně a v relativně okleštěné sestavě nám čtveřice hudebníků kreslí hudební obrazce, plné atmosféry a nálady. Jejich alt/prog/rock/? se dá v poklidu poslouchat i před spaním a dokonce si dovolím tvrdit, že vás vyprovodí do říše snů nenuceně a s grácií. Pokud jsme v jednu chvíli důrazní a téměř metaloví, tak během další minuty se nálada Continuum dokáže radikálně zjemnit a my můžeme relaxačně snít nebo se bát ponuré atmosféry. Neznám moc kapel, které by v klasické sestavě dokázaly tvořit jemnou a tajuplnou náladu. Vždycky mě ruší ten rachot bicích, kytarová sóla a ta bigbítová energie, která sálá jak z hard rocku, tak black metalu. SOAC jsou pro mě v tomto lehce jiní.

 

Kytara, basa a bicí tvoří zemitý spodek, do nějž zasahují elektronické zvuky kláves. Ale náladu netvoří pouze ony, ale třeba i hezky melodicky dominující basa a většinou příjemně nazvučená kytara. Album se prodává s nálepkou, která tvrdí, že Continuum je pro fans Tool, Jesu, Cult Of Luna... Budiž to bráno jako pomůcka.

 

 

Punc zneklidňující podivnosti dodává i obal s podivnou ponorkou. Obal jako okénko do říše SOAC je prapodivně chladný a seversky studený. Příjemná vzdušná atmosféra sálá z hudby a přehlednost a jednoduchost (v pozitivním slova smyslu) zase z obalu... Pokud chcete nějakou sofistikovanou muziku na pozadí vaší odpolední činnosti a nemáte zrovna chuť přebystře naslouchat vokální ekvilibristice a pseudojazzovým vrtochům sebestředných hráčů - je Continuum velice příjemná volba!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky