Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sons Of Alpha Centauri - Continuum

Sons Of Alpha CentauriContinuum

-krusty-11.2.2019
Zdroj: promo CD v pošetce
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Pokud máte řečnění a vůbec hlasité komunikace za celý pracovní den plné brejle, není od věci dát šanci instrumentálním Synům Alfa Centauri...

O kapele Sons Of Alpha Centauri, tedy SOAC jsem nikdy neslyšel. Spadají do nekonečné řady „nových“ a „mladých“ kapel, kterých jsou všude kolem nás tuny. Ty uvozovky jsou na místě, protože je vědecky dokázáno, že od pětatřicátého roku věku se prý člověk po stránce hudebního vkusu nijak extrémně nevyvíjí a je věren povětšinou zažitým interpretům. Nevím do jakého roku tento průzkum spadá, ale dnes je doba o to složitější, že je tu příšerná hudební nadprodukce. A hledat v ní inovativní a kvalitní interprety (a že je jich dost a dost) je docela časově náročná fuška.

 

soac

 

SOAC jsou zajímaví. Continuum je zajímavé album. Byť bych pochopil, kdyby na mě znalejší kolega vyrukoval s tvrzením koho že to SOAC jistě kopírují. Naštěstí (?) nemám takový rozhled a mohu se rozplývat i kritizovat s vervou začátečníka.

 

Hraje se instrumentálně a v relativně okleštěné sestavě nám čtveřice hudebníků kreslí hudební obrazce, plné atmosféry a nálady. Jejich alt/prog/rock/? se dá v poklidu poslouchat i před spaním a dokonce si dovolím tvrdit, že vás vyprovodí do říše snů nenuceně a s grácií. Pokud jsme v jednu chvíli důrazní a téměř metaloví, tak během další minuty se nálada Continuum dokáže radikálně zjemnit a my můžeme relaxačně snít nebo se bát ponuré atmosféry. Neznám moc kapel, které by v klasické sestavě dokázaly tvořit jemnou a tajuplnou náladu. Vždycky mě ruší ten rachot bicích, kytarová sóla a ta bigbítová energie, která sálá jak z hard rocku, tak black metalu. SOAC jsou pro mě v tomto lehce jiní.

 

Kytara, basa a bicí tvoří zemitý spodek, do nějž zasahují elektronické zvuky kláves. Ale náladu netvoří pouze ony, ale třeba i hezky melodicky dominující basa a většinou příjemně nazvučená kytara. Album se prodává s nálepkou, která tvrdí, že Continuum je pro fans Tool, Jesu, Cult Of Luna... Budiž to bráno jako pomůcka.

 

 

Punc zneklidňující podivnosti dodává i obal s podivnou ponorkou. Obal jako okénko do říše SOAC je prapodivně chladný a seversky studený. Příjemná vzdušná atmosféra sálá z hudby a přehlednost a jednoduchost (v pozitivním slova smyslu) zase z obalu... Pokud chcete nějakou sofistikovanou muziku na pozadí vaší odpolední činnosti a nemáte zrovna chuť přebystře naslouchat vokální ekvilibristice a pseudojazzovým vrtochům sebestředných hráčů - je Continuum velice příjemná volba!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky