Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sordide - Ainsi finit le jour

SordideAinsi finit le jour

Garmfrost25.11.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#AO-247) / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ainsi fini le jour ukrývá odlesky klasického blacku, ale pocitově jde proti němu.

Sordide jsou kapelou, u nichž hraje prim vztek a nervozita. Stylový záběr zaštiťuje blackový odér. Ten halí hardcorovou řevnivost, crust, punk a doomovou zamyšlenost. Někde jsem narazil na názor, že jsou Sordide avantgardním spolkem, ale avantgardního či experimentálního v jejich hudebním guláši nespatřuju nic. Vnímám odlesky klasického blacku, ale pocitově jdou proti němu. I názorově.

 

sordide

 

Už zvukově je jasné, že se zde přísahá na odlišné potřeby, než je běžné. Ostatně víme, že hodně francouzských kapel je odlišných a pár jich je zcela šílených. Pro mě je překvapující, že podobnou muziku produkují borci z Ataraxie, Asphodèle či Void Paradigm. Ale proč ne. Rovněž bych měl zmínit, že jsem si chtěl zvyknout a užít si album bez předsudků. Jedou dost proti mému vnímání, což beru jako výzvu. Musím pochválit výbornou instrumentaci a skladatelskou hravost. Nicméně ukřičené vokály mi při pokusech o proniknutí do tajemství nahrávky zavazí. Produkce Ainsi fini le jour je plochá. Kde by posluchač čekal živelnost a divokost, je bezvýrazná šeď. Respektive, vadí mi barva nástrojů. Působí na mě rozladěně, garážově, ale bez chuti a zápachu.

 

Ainsi fini le jour je nahrávkou na své poměry vlastně dlouhou. Řekl bych, že půl hodiny by bylo vhodnější stopáží než přes padesát minut. Nápadů a energie album na takovou délku nemá. Když se kapela rozdivočí, nechť, ale jakmile se pustí do groove a středních temp, ztrácí se oni i posluchač ve změti rifů o ničem, které se tváří hypnoticky a meditativně.

 

 

Ainsi fini le jour zdobí zajímavý front cover, kterému nesluší logo. Celé je to zabarvené stejně jako zvukový kabátek, tedy pro mě nic přitažlivého. Sordide mě ve své podstatě rozčilují. Při hodnocení přemýšlím o každém bodu. Máme body za nadšení tvůrců, určitě za muzikantskou šikovnost, a sem tam zajímavý nápad. Sjedeme zpět za neuchopení tvůrčích nůžek, aranžérského bordelu… Jsme na průměru? Abych Sordide neškodil osobním odsudkem, přiznávám půl bodíku, ale dál nejdu. Nepotřebuju, aby všechny kapely hrály progresivně, nebo disharmonicky. Nepotřebuju ani, aby každá byla nutně extrémní či melodická. Musí mě bavit. A to se v případě Ainsi fini le jour neděje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky