Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sordide jsou kapelou, u nichž hraje prim vztek a nervozita. Stylový záběr zaštiťuje blackový odér. Ten halí hardcorovou řevnivost, crust, punk a doomovou zamyšlenost. Někde jsem narazil na názor, že jsou Sordide avantgardním spolkem, ale avantgardního či experimentálního v jejich hudebním guláši nespatřuju nic. Vnímám odlesky klasického blacku, ale pocitově jdou proti němu. I názorově.

Už zvukově je jasné, že se zde přísahá na odlišné potřeby, než je běžné. Ostatně víme, že hodně francouzských kapel je odlišných a pár jich je zcela šílených. Pro mě je překvapující, že podobnou muziku produkují borci z Ataraxie, Asphodèle či Void Paradigm. Ale proč ne. Rovněž bych měl zmínit, že jsem si chtěl zvyknout a užít si album bez předsudků. Jedou dost proti mému vnímání, což beru jako výzvu. Musím pochválit výbornou instrumentaci a skladatelskou hravost. Nicméně ukřičené vokály mi při pokusech o proniknutí do tajemství nahrávky zavazí. Produkce Ainsi fini le jour je plochá. Kde by posluchač čekal živelnost a divokost, je bezvýrazná šeď. Respektive, vadí mi barva nástrojů. Působí na mě rozladěně, garážově, ale bez chuti a zápachu.

Ainsi fini le jour je nahrávkou na své poměry vlastně dlouhou. Řekl bych, že půl hodiny by bylo vhodnější stopáží než přes padesát minut. Nápadů a energie album na takovou délku nemá. Když se kapela rozdivočí, nechť, ale jakmile se pustí do groove a středních temp, ztrácí se oni i posluchač ve změti rifů o ničem, které se tváří hypnoticky a meditativně.

Ainsi fini le jour zdobí zajímavý front cover, kterému nesluší logo. Celé je to zabarvené stejně jako zvukový kabátek, tedy pro mě nic přitažlivého. Sordide mě ve své podstatě rozčilují. Při hodnocení přemýšlím o každém bodu. Máme body za nadšení tvůrců, určitě za muzikantskou šikovnost, a sem tam zajímavý nápad. Sjedeme zpět za neuchopení tvůrčích nůžek, aranžérského bordelu… Jsme na průměru? Abych Sordide neškodil osobním odsudkem, přiznávám půl bodíku, ale dál nejdu. Nepotřebuju, aby všechny kapely hrály progresivně, nebo disharmonicky. Nepotřebuju ani, aby každá byla nutně extrémní či melodická. Musí mě bavit. A to se v případě Ainsi fini le jour neděje.