Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sorrow - Death Of Sorrow

SorrowDeath Of Sorrow

Sorgh11.9.2023
Zdroj: Bandcamp, Youtube
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Komu se stýská po starých, dřevních Paradise Lost, může sáhnout po léku zvaném Sorrow.

Orosené oči, vzpomínky na mládí služebně starších doomerů, nejedna vypitá sklenka. Ano, tahle deska po vás sáhne práchnivým údem a v truchlivé atmosféře vám vykreslí obrázek zkázy někdy z konce devadesátých let. Tady žádné moderní technologie nefungují a zrno se třídí hned se začátkem směny. Náskok ve strávení alba budou mít služebně starší posluchači pamatující anglickou doomařinu řezanou pomalým death metalem.  

 

Pojmenovat album Death Of Sorrow sice zní jako kýč stvořený neanglofonním holobrádkem, ale útroby nabízí pravověrný matroš spoléhající na jednoduché sdělení. Chlapi v Sorrow měli v tomhle ohledu jasno, netvořit nic moderního a místo toho raději nahlédnout do starých almanachů. Zvukově jde trošku o chyták. Sorrow jsou z New Yorku, ale vaše uši vám říkají ne. Jsme v Anglii, ve Švédsku, někde ve staré dobré Evropě a posloucháme nějakou obživlou legendu. A ono ne, tahle práchnivá záležitost je z velkého jablka.


Každopádně si vás zakrátko podmaní hutný, těžkopádný doom metal, který na hodně místech připomíná zmíněné Paradise Lost. Strohé sloky nacpané deklamujícím murmurem, stylově podladěné nářadí a hrubé záplaty na hrubém kožichu. Líný pohyb hudebního mechanismu plodí pomalé, těžké hymny, které nás chtějí stáhnout do bažiny dávných doomových slastí a já nevidím důvod se tomu bránit. Vždyť staromilské šustění činelů je jako sypající se slad do hladové kádě a rytmická kytara zní coby nezlomný parní stroj. Paradisovské podobenství netrvá věčně, po cestě se vytratí a zůstává death-doomový základ ohlodán na dřeň. Ano, v okolí se celou dobu potlouká deathmetalový listonoš a čeká na správný moment k doručení parte. Album tak dostává impulz a uspíší svůj přerod do deathmetalové odrhovačky. Pryč je hutná kejda a malátnost, kapela se rozjede ve stylu death´n´rollových hipíků a zkázonosný válec se ke kormidlu vrací vždy jen na určitý čas.

 

Nikoho by neměla překvapit nižší originalita, nastolený standard ale splňuje očekávání, a tak se s jistotou probíjíme středem desky. Velkoměsto však nespí a rozhodne se do děje promluvit. Do hudební mizérie vstupují zvuky večerní, městské džungle mající kořeny v betonu a podzemních kolektorech. Z kakofonie zvuků vyčnívá houkání majáků, slyšíme srdeční tep nebo vytáčení linky 911. Kulisy současnosti pašují do archaického zvuku dávku střízlivé normálnosti a tím bohužel bourají vystavěný mýtus o obnově starých model. Ano, současnost se připomněla a vrátila nás nohama na zem, ale její tolerance k historickému zvuku je obdivuhodná. Dovoluje posluchači opakovaně se vracet do starých časů a s realitou to nepřehánět. Když v rytmu kolísavého pohřebního pochodu příběh končí, člověk se cítí jako po exkurzi v muzeu. Ne všechny exponáty zaujaly, nebylo to až takové vzrůšo, ale jednou z funkcí muzea je vrátit nás v čase a zavzpomínat. Když se to nepřehání, určitě nejde o ztracený čas.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky