Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sotherion - Vermine

SotherionVermine

Garmfrost27.6.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Vermine není žádná moderna, fešákovský randál nebo progres. Hniloba, smrad a vztek!

Přiznám se, že jsem na lockdowny, covidy a všechny srágory kolem hodně rád zapomněl. Těžko dnes uvěřit, čeho jsme byli svědky. Dotklo se to úplně všech. Každý se s tím samozřejmě vypořádal po svém. BST založil projekt Sotherion a s ním vydal EP Schwarmgeist. K oběma skladbám natočil klaustrofobická videa s rouškami. Nyní Sotherion vydal díky World Terror Committee dlouhohrající debut Vermine, který dle propagačních slov složil v oné izolované době. Veškeré frustrace, vztek a bezmoc vetknul do každé z deseti skladeb. Své spoluhráče buď tají kvůli tehdejším perzekucím, nebo Vermine nahrál zcela sám. Ostatně, jak známo, BST je zručným multiinstrumentalistou, takže těžko říct a vůbec – je to fuk. Deska funguje, zatíná pařáty. Co také jiného od BST čekat.

 

Zaujalo mě prohlášení, že je Vermine v podstatě návratem a oslavou zvuku přelomu let osmdesátých a devadesátých. Kdy vše halila smrtka, síra a nenávist. Sotherion se tváří jako ryzí old school blacková mašina, nicméně deathového doteku je na albu více než dost. A nejen díky vokálu. Výraz Sotherion se na Vermine od Schwarmgeist dosti liší. Nové skladby jsou daleko surovější a méně atmosférické, jako starší materiál. Rovněž po zvukové stránce je Vermine jedovatým šípem vystřeleným nenávistnou prackou.

 

Desku krátce uvede symfonický flák Shemyaza, aby posluchače vyliskal řádnou syrovou raubírnou La mort pour compagnon. Skladba svým zahuhlaným soundem evokuje demo tendence. BST je šikovným producentem, je tedy jisté, že je vše tak, jak má být. Frustrovaný autor vzal starou podobu blacku a vetknul ji do současnosti. Promrskal ji disharmonickými stříkanci, a jak se říká – nesral se s tím. V podstatě znásilněný Aosoth. Žádná moderna, fešákovský randál nebo progres. Hniloba, smrad a vztek! Skladby potřebovaly, aby jim nic nestálo v cestě. Výsledkem je šílenství a podprahová tortura. Tvůrce touží, abychom Vermine neposlouchali, ale snažili se ho přežít. Možná je to zvykem a citovou okoralostí, ale já s poslechem a jeho vychutnáním nemám sebemenší problém.

 

 

BST popisuje rozkládající se svět, dopad lidského experimentu. Vysmívá se všemu posvátnému a krásnému. Vermine může na každého působit trochu jinak. Já ho vnímám jako osobní zpověď, jako vzteklou neschopnost bránit se mocenské zvůli. Morbidní obrazce výborně doprovází čelní artwork, který je v podstatě tím nejkrásnějším, nejatmosféričtějším a umělecky nejhmatatelnějším, co Vermine a Sotherion přináší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 27.6.24 6:44odpovědět

Přitažlivá ohavnost. I zvukově těžkej rozklad, ruchová černota.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky