Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přiznám se, že jsem na lockdowny, covidy a všechny srágory kolem hodně rád zapomněl. Těžko dnes uvěřit, čeho jsme byli svědky. Dotklo se to úplně všech. Každý se s tím samozřejmě vypořádal po svém. BST založil projekt Sotherion a s ním vydal EP Schwarmgeist. K oběma skladbám natočil klaustrofobická videa s rouškami. Nyní Sotherion vydal díky World Terror Committee dlouhohrající debut Vermine, který dle propagačních slov složil v oné izolované době. Veškeré frustrace, vztek a bezmoc vetknul do každé z deseti skladeb. Své spoluhráče buď tají kvůli tehdejším perzekucím, nebo Vermine nahrál zcela sám. Ostatně, jak známo, BST je zručným multiinstrumentalistou, takže těžko říct a vůbec – je to fuk. Deska funguje, zatíná pařáty. Co také jiného od BST čekat.

Zaujalo mě prohlášení, že je Vermine v podstatě návratem a oslavou zvuku přelomu let osmdesátých a devadesátých. Kdy vše halila smrtka, síra a nenávist. Sotherion se tváří jako ryzí old school blacková mašina, nicméně deathového doteku je na albu více než dost. A nejen díky vokálu. Výraz Sotherion se na Vermine od Schwarmgeist dosti liší. Nové skladby jsou daleko surovější a méně atmosférické, jako starší materiál. Rovněž po zvukové stránce je Vermine jedovatým šípem vystřeleným nenávistnou prackou.

Desku krátce uvede symfonický flák Shemyaza, aby posluchače vyliskal řádnou syrovou raubírnou La mort pour compagnon. Skladba svým zahuhlaným soundem evokuje demo tendence. BST je šikovným producentem, je tedy jisté, že je vše tak, jak má být. Frustrovaný autor vzal starou podobu blacku a vetknul ji do současnosti. Promrskal ji disharmonickými stříkanci, a jak se říká – nesral se s tím. V podstatě znásilněný Aosoth. Žádná moderna, fešákovský randál nebo progres. Hniloba, smrad a vztek! Skladby potřebovaly, aby jim nic nestálo v cestě. Výsledkem je šílenství a podprahová tortura. Tvůrce touží, abychom Vermine neposlouchali, ale snažili se ho přežít. Možná je to zvykem a citovou okoralostí, ale já s poslechem a jeho vychutnáním nemám sebemenší problém.

BST popisuje rozkládající se svět, dopad lidského experimentu. Vysmívá se všemu posvátnému a krásnému. Vermine může na každého působit trochu jinak. Já ho vnímám jako osobní zpověď, jako vzteklou neschopnost bránit se mocenské zvůli. Morbidní obrazce výborně doprovází čelní artwork, který je v podstatě tím nejkrásnějším, nejatmosféričtějším a umělecky nejhmatatelnějším, co Vermine a Sotherion přináší.