Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soul Dissolution - Winter Contemplations (EP)

Soul DissolutionWinter Contemplations (EP)

Victimer24.11.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Klidná procházka zasněženou krajinou, tak jak ji známe a jak se nám líbí.

Zima je za dveřmi, pojďme se na ni zkusit naladit krátkým vzorkem jedoucím na vlně metalové melancholie. Dvouskladbové EP, které v těchto dnech vypustila belgická formace Soul Dissolution k tomuto činu vyloženě vybízí. Kapela, o které jsem dosud neslyšel, má venku dvě alba a stejný počet EP. Za zmínku také stojí, že za logem Soul Dissolution stojí český umělec Vojta Doubek a jeho Moonroot Art.


Rozjímat nad zimním počasím znamená být nablízku kapelám Agalloch a Alcest, které mi přijdou pro definování současné tvorby Soul Dissolution nejvhodnější. A nemusíte při tom moc dlouho přemýšlet, ani pročítat encyklopedii. Je to zkrátka slyšet. Na EP burácí metalová, doom-blacková atmosféra a tu provází shoegaze proud jemných strun. Pěkně skrz koruny stromů, až k paprskům slunce. Vše je pak slušně zkomponováno, nic se nehádá ani nepřekáží. V tom jsou Soul Dissolution rozhodně šikovní. Zkrátka takový pěkný zimní den na procházku.

 


Je to vlastně prosté. První hrábnutí do strun a oregonští lesníci zkrátka vylezou z houští tak nějak sami. Dívají se, na hraní je už přešla chuť. Soul Dissolution naštěstí chutí disponují a umí skladbu poslat svým směrem, než aby jen kopírovali vyšlapané stopy na sněhem zapadané pěšině. Jsou tu slušné melodické vyhrávky, motivy se hezky střídají a i když víme kudy jdeme, je fajn se dívat okolo na stromy a mnout si ruce. Druhá věc je o něco rozvážnější. Smyčce a celkově pomalý rozjezd nakonec dovedou skladbu k finále, kde se dle tradiční receptury míchá shoegaze s blackem. Ohrané, ale milé, kór když celý song znovu nenudí a snaží se nabídnout co nejvíc. Poměrně nevýrazný hrubý vokál je po celou dobu EPka spíše v pozadí, jeho úloha není hlavní, je jen dalším z nástrojů krátké zimní oslavy.


Víc na Winter Contemplations hledat netřeba. Slunce vás nespálí, v údolí zakrytém sněhem nezabloudíte a hladoví vlci vás taky neproženou. Na to jedou tihle Soul Dissolution až moc na jistotu. Slušně si oddychnete, v mysli zapátráte, že vám v tomto prostředí už párkrát hezky bylo, ale přesto si to chcete zažít znovu. Jen to není žádné extra dobrodružství, na což byste měli být připraveni a zbytečně tak nečekat něco navíc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky