Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Space Hamster - EON (EP)

Space HamsterEON (EP)

Jirka D.21.1.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Malá porce death metalu modernějšího střihu aneb vesmírný křeček ještě neumřel.

Kapela Space Hamster byla založena před více jak deseti lety, ale aktivitou vyloženě nehýří a zachytit ji v souvislosti s nějakou novou vydanou muzikou je otázka spíš šťastné náhody. Kromě prvotního EP Universal Pet z roku 2014 měla až do loňského roku na kontě pouze jednu dlouhohrající desku The Ascent to Nothingness (2019), na kterou aktuálně navazuje dalším, nikterak dlouhým EP nazvaným EON. Pokud vám snad ten název připomíná jednoho z distributorů drahých energií, jste vedle a věc se má tak, že jde o zkratku názvů jednotlivých skladeb ... z čehož logicky vyplývá, že jsou tři, úhrnné délky 14 minut. Čtvrtá je bonus v podobě akustické verze jedné z nich, s níž si připomenete třeba skladbu Itsári z alba Roots brazilské Sepultury. Trochu tak na mě působí.

 

V rámci představení kapely se určitě sluší dodat, že jejím domovským regionem je Brno a okolí a že jednotlivé členy najdete rozesety v dalších, více či méně známých formacích, které pojí jedna společná věc – hrají extrémní formy hudby, někdy vážně, někdy spíš nevážně, to záleží. Zmiňme Mincing Fury and G. C. of Q. D., zmiňme Chocked by Own Vomis, Spineless Fuckers a samozřejmě Kandar, kde funguje bubeník Denis a bývalý kytarista Kubýk. A samozřejmě nesmíme zapomenout festival Antitrend, který do téhle rodiny bezesporu patří a bez nějž by nastíněný rámec nebyl zdaleka kompletní. Současná sestava je pětičlenná, kde se kromě starých kozáků nově objevilo jméno druhého kytaristy Dominika Zacha.

 

Space Hamster band

 

Za uvedeným výčtem dalších působišť a kapel je reálná možnost hledat zmíněnou nižší aktivitu Space Hamster pokud jde o novou muziku, nicméně po letech je novinka zde, dokonce fyzicky, na CD v digipaku s graficky zpracovanou obálkou, která se mi ani trochu nelíbí. Jestli v tom je pro mě podezřelá kombinace zeleno-růžového pozadí, nebo jakási naivní malba, nebo nemožnost dočíst se název kapely na přední straně, je otázka, ale pravděpodobně to bude kombinace všeho (fotky ZDE a ZDE). Jakože dokážu pochopit, že mimohudební náplň alba i kapely je jaksi vesmírná a sci-fi (zpracování tematiky Liou Cch‘-sinových knih), ale asi bych raději uvítal obal nějak důstojně přebírající žánrová klišé než výslednou mazaninu znamenající bůhvíco.

 

Hudebně je tohle EP poměrně suverénní a dobře zvládnutý death metal, který na jednu stranu nabízí moderní přístupy a prvky (moderní tak patnáct dvacet let), na stranu druhou si troufám tvrdit, že je docela pevně ukotvený v (melodickém) death metalu gothenburgské školy ve svých tvrdších začátcích z poloviny devadesátek (slyšitelně v Obliteration s hostujícím Julienem Deyresem z francouzských Gorod). Pravda je, že melodií si na EON posluchač moc neužije, a naopak na své si přijde fanoušek přesahů do „-core“ žánrů. V aranžích za mě výrazně dominuje dvojice kytar hrajících spíš hutně (struny jsem nepočítal...) a rytmicky krkolomně, což opět desku posouvá spíš k současnějšímu než staroškolskému pojetí. Za mě není moc slyšet baskytara a docela dost schází nějaký zapamatovatelný moment, který by jednotlivé skladby odlišil a vyzdvihl. Ty vynikají ponejvíc svojí agresivitou, nasazením, energií a důrazem na techniku než nějakou zajímavou, nosnou hudební myšlenkou.

 

Agresivitou „vyniká“ i zvuk, který svou ostrostí bolí v uších a při detailnějším poslechu nezaujme ani pokud jde o jeho řemeslné zpracování – mlaskavé údery bicích, roztrhanost ve špičkách a celková „slitost“ vytváří koktejl poměrně nepříjemný pro někoho, kdo by si chtěl poslech vychutnat a užít. Dokonce i v případě death metalu se takoví nadšenci najdou. Sečteno a odečteno, klady i zápory, za mě solidní, ale lehce pod průměr.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky