Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Special Providence - Soul Alert

Special ProvidenceSoul Alert

Sorgh28.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Čistě instrumentální nálož Soul Alert představuje fúzi a spolupráci mnoha surovin, které nakonec přejdou v zajímavý a nezapomenutelný zážitek.

Pro milovníky čistě instrumentálních zážitků nacpaných kytarovými sólíčky, vyhrávkami a prvky, které se na první pohled zdají neslučitelné, je na pultech letošní album maďarských Special Providence. Od prvních tónů Soul Alert jsem schopen vidět růžovou mlhu a bílé myši ve vaně.


Přiznám hned zkraje, že to album není žádná jednoduchá selanka... Ono poslechnout si jednu písničku a celé album je markantní rozdíl. Ne každý, kdo se nadchne na youtube u klipu k Lazy Boy, bude schopen vyposlechnout celou kolekci deseti skladeb. Album nabízí tolik nápadů a myšlenek, že je těžko je všechny strávit. Víc než u jiných alb zde platí, že květ se začne otevírat až po několikerém poslechu. Stále bádám a objevuji, a hlavně si připadám pokaždé jako v jiné krajině. Navíc rostlina plodí stále nové a nové květy, které je třeba prozkoumat. Čistě instrumentální nálož Soul Alert představuje fúzi a spolupráci mnoha surovin, která nakonec přejdou v zajímavý a nezapomenutelný zážitek.

Jsme svědky situace, kdy se metalové pilíře ohýbají a umně tvoří cestu elektronickým paprskům. Elektronika zde zastupuje vícero stylů, lze najít místa evokující art rockové legendy, jinde ducá rytmem techna a opodál vyfoukává omlazené stopy hardrocku. Vše v mírné a nenásilné formě prostupuje jak do tvrdých metalových pasáží, tak do poklidných zákoutí načichlých jazzem. Snad každá skladba je sestavena z mnoha kusů v jeden někdy těžko uvěřitelný celek. Nikdy nelze říct, že některá je čistě nářez a druhá ukolébavka na uklidnění. U všech je v různém poměru užito obou pólů gradační stupnice a tak nezbývá, než být neustále ve střehu a předejít tak úleku.

Dominantním nástrojem jsou u Special Providence klávesy. Jejich údržbáře a manipulanta lze nazvat šílencem v tom nejlepším slova smyslu. Využívá soustavy tří klaviatur se spoustou hejblátek a efektů, že z toho jde jednomu hlava kolem. Mnohdy je problém rozlišit jeho kreace od sólové kytary, která se vyžívá spíš ve vyšších partiích a sólech než v hoblování, takže k záměně není daleko. Krom syntetických zvuků a kvíkotů své prsty rozehrává i na poli klasického piána, které má v tvorbě Special Providence podstatné místo. S čím určitě nebude mít nikdo problém jsou linie kreslené výraznou basou, kterou bych pasoval na druhý nejdůležitější prvek hudby. Její práce se jako vibrace šíří a vrací mezi stěnou jazzových kabinetů a cihlovou zdí sklepní zkušebny metalové chásky.

 



Problém možná budou mít lidé, které neoslovuje, jak říkají, profesorský a sterilní výkon. Na to já mohu říct jen to, že co se na první poslech může takto jevit, postupně odezní a ucho posluchačovo zasáhne lidský kumšt prohřátý citem. Special Providence, ač si libují v zóně náročných postupů, svoji hudbu podávájí v šálku upřímné a uvěřitelné snahy o zásah do lidského srdce. Komu se podaří vidět je naživo bude souhlasit. Praví mistři svého řemesla, kteří jsou obdařeni fantazií a schopností stvořit skladby, jež nepotřebují slova k tomu, aby něco sdělili. I když se může nezkušenému posluchači zdát, že jde o chaos, opak je pravdou. I přes složitou konstrukci skladeb se nakonec ukáže, že jde o celkem jednoduché a přirozené sdělení, které má jasnou kostru.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky