Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spectral Wound - Songs Of Blood And Mire

Spectral WoundSongs Of Blood And Mire

Sorgh23.9.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Album pro krátkou potěchu, životnost jepice. Spectral Wound se s tím nemažou a předkládají jednoduchý a šlapavý black s lehce punkovou náladou.

V pošmourných blatech black metalu se pohybují různá stvoření. Některá jsou mírnější, jiná vzteklá a nepřátelská. Při toulkách francouzskou částí Kanady je možno narazit na chlíváky slyšící na jméno Spectral Wound a u nich bych na zacházení v jemných rukavičkách nespoléhal.Kapela vznikla v roce 2015 a tentýž rok vydala svoje debutní album Terra Nullius. Když jej srovnáte s aktuální deskou, tak pochopíte, že pokrok je v jejich případě sprosté slovo a nehodí se o něm vůbec přemýšlet. Zvuk, krákání, hudební smýšlení, to vše se liší jen malými rozdíly a kapela tak nastavila svůj obraz hned v začátcích.

 

Pro krátkodobou potěchu černé duše můžu s klidným svědomím doporučit jejich nové album, které o svých útrobách jasně napovídá svým přímočarým názvem. Z krve a marastu, ano, takový black metal tu máme a pokud si ho pustíte do baráku, budete moci sledovat jeho mizerné šlápoty na koberci. Songs Of Blood And Mire se s nějakým bontonem nezdržuje a hned dává na vědomí svoji ignoraci slušného chování. V jeho stopách jde špína, neučesaný zvuk a rachotící energie. I když se bavíme o black metalu, nemůžeme pominout silné vazby na rock´n´rollový rytmus a drajv, je možné cítit punkovou nesvázanost a nechuť se slušně obléci. Šlapavé tempo je schopné vyvolat horečku sobotní noci i u člověka bez černých úmyslů, který se dosud spokojil se sobotním kulturákem a s Kaťák revival na pódiu. Některé skladby jako třeba Aristocratic Suicidal Black Metal mají opravdu blíž k rocku jako takovému a s černotou jej pojí hlavně nakřáplý nezpěv.

 

Prim však hraje temnější stránka věci, špinavý a chrčivý dech blackmetalového undergroundu. Se zvukem kanálních proudů mizících v temném neznámu. Ani Spectral Wound neobjevili Ameriku a obvinit je z progresivních myšlenek by bylo nemístné rouhání. Jsou spokojeně usazeni pod kopyty mrtvého kozla a inspiraci čerpají z toho, co jde kolem. Mezi rytmicky jednoduché pasáže šoupnou studené, severské sólo s pofiderní melodií, ale najdou se i takové vyhrávky, za které by se nemusela stydět lecjaká vlasatá primadona s navoskovanými chlupy na hrudi. Jednou z mála jistot je to, že se vás Spectral Wound budou snažit utahat neskomírající rychlostí a divokým střídáním slok s refrény. Kolovrátku se zadírá dřevěné ložisko, ale nikdo nehledí, valí se dál.  


Sám obal desky napovídá, že tu nejde o velké umění a na to dávám razítko. Proto raději neodhaduji životnost a důležitost alba pro sbírku. Jeho kouzlo je spíš momentální, zaujme svou živelnou energií, která nicméně brzy vyšumí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky