Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Staghelm - Natura Semper Praevalet

StaghelmNatura Semper Praevalet

Victimer22.4.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Malý soukromý les je v každém z nás. A jeden z nás o to svém vnitřním lese vypráví skrze druhé album projektu Staghelm.

Jít sám do lesa, klidně i na delší čas, je skutečně osvobozující. A protože jsou to sváteční chvíle spojené se svobodou a divokou přírodou kolem, nechá to na těle i v hlavě blahodárné účinky. Ty mentální jsou rozhodující, protože jsou to právě ony, co spustí další opakování. Jako lesní samotář se rád ocitám i v rámci hudební scény, kde lze narazit na mnohdy velmi přínosné a zajímavé kapely či projekty. Dost často se totiž jedná o jednočlenná dobrodružství. Vedle těch zásadních jmen - zkusím jmenovat například Agalloch, Drudkh, Panopticon, Wolves in the Throne Room, Skagos - jsou tu i další, která bych označil jako nadějná nebo aspoň blízká. Součástí této družiny kapel a projektů jsou často nová jména, na která člověk narazí a zjistí, že by stálo za hřích si s nimi minimálně na jednu lesní procházku vyrazit. Mezi taková jména bych zařadil i velšský one man projekt Staghelm, na který jsem poprvé natrefil zkraje roku v rámci vydaného druhého alba Natura Semper Praevalet.

 


Ve Staghelm působí jistý Oxylus a to, že stojí za dvěma vydanými alby, bych lehce upravil, protože jsou to vlastně desky tři. Současnosti Staghelm předcházelo jméno Ulm a pod ním Oxylus vydal desku The Wind's Journey. Předloni pak změnil název svého soukromého hudebního světa na Staghelm a to trvá dodnes. Je však pravdou, že jako Ulm si přírodní black metal razil přímější a bezprostřednější cestu. A tohle konání je mi přece jen sympatičtější. Staghelm navazuje na původní tvorbu košatějším a uhlazenějším pojetím černého kovu. Obě alba Staghelm jsou hodnější a ukázněnější. Jistě je to o tom, jak navázat těsné spojení s lesním chrámem a jak jej hudebně vyjádřit zas trošku jinak. Taky je v tom vývoj a jiný pohled na věc, zrání, zkušenosti a tak dále. Druhé album Staghelm se od prvního liší právě tím, že dále zjemňuje výraz projektu a nechá na něj nahlížet z té pocitovější, snovější roviny.


Hudební projev naturálního vyprávění Staghelm je stále širší. Melancholičtější a výpravnější. Skladby doprovodí stopy lehké orchestrace a větší rozvaha. Taky jakási milá až přátelská tvář, která tento naturální black metal hodí víc do roviny, že spaní venku se nekoná a veškerá divočina se odehrává za okny vytopené chaty, kde je vedle samoty k mání také wi-fi a gramec s vinyly oblíbených heavy interpretů. Někdy mi přijde, že právě k nim se svou srozumitelnou výpravností hodí Staghelm víc, než do spárů divokých lesních scenérií.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/staghelm.jpg


Album Natura Semper Praevalet je triptychem zvukových krajin zobrazujících les skrze tři různé perspektivy: majestátnost a krásu, moc a hněv a zkázu a smrt. Má v sobě prolínat přírodu a drsný klid atmosférického black metalu, a s tímto lze souhlasit. Jen bych znovu dal důraz na slovo klid. Natura Semper Praevalet je převážně klidný materiál, tichý a nenásilný. Jeho tichá povaha vzbuzuje až neklid na straně posluchače, protože ten sice vítá meditativní ráz hudby tohoto velšského lesíka, ale úplně spát se mu nechce a rád by poznal a ucítil víc surovostí a hlíny v obličeji. Takový ale projekt Staghelm není. Jeho podstatou je les procítit a nechat se omámit jeho vůní. Jen tak klimbat na verandě a ve snech si nechat zdát o dřevinách, které neškrábou a trnech, ze kterých se nekrvácí.


Ano, tohle je uhlazený atmosférický black metal. Někdy až moc. Přivinout se k němu a naladit na stejnou vlnu není problém, ale hlubší účinky to nemá. Druhé album Staghelm je o příjemné krátké procházce lesem, který důvěrně znáte a který moc nových zážitků, které vás nenechají v klidu, nenabídne. Tyhle tóny vás naopak v klidu nechají...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky