Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stangarigel - Za striebornou horou

StangarigelZa striebornou horou

Garmfrost19.1.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

Slovenské Stangarigel jsem si oblíbil hned s jejich prvotinou Na severe srdca, které ke mně promlouvalo magickou krásou lesů, hor a starého norského black metalu. Stangarigel tvoří dvojice Lesodiv a Stalagnat. Za jménem Lesodiv se ukrývá dobře známá persona Adam Sičák (Malokarpatan, Remmirath nebo Krolok), který v Stangarigel hraje na strunné nástroje, klávesy a syntezátor. Stalagnat je zpívajícím bubeníkem, který informace kolem sebe tají. Na novém počinu Za striebornou horou oba pány doplňuje na syntezátory Lord Vrajitor, kterého můžete znát z Warmoon Lord nebo Old Sorcery.

 

Zakomponování hry Lorda Vrajitora je beze sporu obohacením tvorby Stangarigel, nicméně na výsledném znění nic nemění. Je obdivuhodné, jak se kapela v krátkém čase na úzkém prostoru dokázala vyvinout. Pánové si svůj rukopis zachovávají, postupně jej však rozvíjí o nové podněty. Zatímco debut hřál na srdci každého milovníka prvních alb Satyricon či Ulver, už EP Metafyzika barbarstva překvapilo syrovějším stylem, středověkým naturelem a lidovými nápěvy. Za striebornou horou spíše poukazuje na styl debutu. Je však mnohem květnatějším a melodičtějším. Povšimnout si lze, vedle syrového black metalového drásání heavy metalových vyhrávek, i lidových nápěvů. Syntezátory jsou tentokrát takřka na stejné úrovni jako kytary, basa si mnohdy bere hlavní slovo, takže místy jsou kdesi v povzdáli ke slyšení heavy metalové odkazy.

 

stangarigel

 

Obdivuji, jak silnou atmosféru dokážou ve svých kompozicích Stangarigel vykreslit, aby nebyla prvoplánová a posluchač ji dokázal nerušeně procítit. Black metal v rukou Stangarigel není o extrému, míří takřka na romantickou strunu, která dokáže být dokonale krutou. Z romantiky melodií Za striebornou horou teče krev a hoří vatry.

 

Po zpěvné V sedemdesiatej siedmej krajine jsem čekal, že zůstaneme v lesním tichu, kde vládnou nehmotné entity, zvěř a šum větru v listí… Žulové tvrdze tatranských šarkanov přes příjemně mystickou lyriku mísí dravost s rockovou zemitostí a folkovou zpěvností. Nádherná Kde kladivá obrov rozmetali hory se duchem vrací Stangarigel k oněm Ulver a melodiím, ze kterých mrazí až na kost. V takovém duchu se ubírá zhruba celé album. Podmanivé melodie, výtečný krkavčák a vskutku vynikající hravé bicí rytmy obohacené o různorodé vlivy drží pohromadě, nic se nikam nerozchází, nikdo si na nic nehraje. Vše funguje pro celek. Jste schopni spatřit ježibabu, draky, užívat si příběhy ze starých pověstí a mýtů, a přitom si stále můžete pořádně zařádit u dobrého black metalu.

 

Rád bych rovněž zmínil poutavou grafiku od Radoslavy Vančové se skvostnou čarodějnicí i lesní fotografií kapely. Modrý odstín obálky je velice příjemný. Album zdobí dobře padnoucí produkce, za kterou stojí Trollhorn, což není nikdo jiný než Henri Sorvali z Fintroll nebo Moonsorrow, a který je vyhledávaným producentem (Bythos, Fintroll, Horna, Impaled Nazarene a spousty dalších neméně ikonických kapel). Henrimu se podařilo zachovat ráz Stangarigel a vytáhnout jejich přednosti. Zvuk je stejně syrový i průzračný jako hudební složka.

 

Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

sadsu / 21.1.26 7:10odpovědět

Super recenzia. Bubenik/spevak je stary bubenik/spevak Remmirath. Za striebornou horou je skvely album, skoda, ze tak nejak zapadol a nedostal sa k viac ludom.

Garmfrost / 24.1.26 9:33odpovědět

Děkuji za zpětnou vazbu. Já si tím nebyl jistej, tak jsem tohle info raději vynechal. Album je výtečný a přeju mu, aby se dostalo k těm, co ho umí vychutnat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky