Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Steven Wilson - The Overview

Steven WilsonThe Overview

Jirka D.8.12.2025
Zdroj: blu-ray disk (#SW8BR) // hi resolution stereo in 96/24
Posloucháno na: MARANTZ UD7007 / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Z hlediska žánrového je to návrat k rockovému zvuku, což by ani tak nevadilo, když by deska šlapala tak, jak jsme byli zvyklí. Leč nešlape.

Ohledně nového alba anglického vizionáře Stevena Wilsona, které vyšlo už v letošním březnu, u nás v redakci zavládlo podezřelé ticho. A to vím, že Wilsona posloucháme napříč žánrovými prioritami téměř všichni, od tradičních vyznavačů prog rocku ve všech jeho barvách (se hlásím…), až po metalové nihilisty, kterým by jinak něco takového nestálo ani psí bobek. Máme u nás spoustu těch, kteří přísahají na odkaz Porcupine Tree, mají naposloucháno srze další Wilsonovy projekty (Storm Corrosion, Blackfield,…), kupují si soundtracky k počítačovým hrám (Last Day of June), a to všechno jenom proto, že všude se vyskytuje tenhle jeden člověk. Člověk, který pořád vypadá stejně (mladě, fakt mladě), a přitom už mu táhne na šedesát. Nepije, nekouří, je vegan a zásadně odmítá pozici, ve které by jako muzikant měl kázat lidem. Co mají dělat, co nemají dělat, co si mají myslet a na co raději pomyslet ani nemají.

 

The Overview je od roku 2008 jeho osmá sólová studiová nahrávka, když tedy mezi ty plnohodnotné nepočítám album z roku 2016, které má při svých šesti skladbách něco přes 36 minut a sám autor ho řadí do kategorie EP. Přitom je naprosto skvělé, co by jiní za takové EP dali! Pokud bychom sledovali žánrovou trajektorii v běhu let, dostali bychom poměrně zajímavou křivku začínající u prog rocku starších alb a končící u žánrově obtížně zařaditelného propojení dominantní elektroniky a popu, rocku a alternativy na deskách posledních. Asi dokážu pochopit, že jak album The Future Bites (2021), tak následné The Harmony Codex (2023) mohlo pro tradičního Wilsonova fanouška (rozuměj fanouška vzešlého z Porchupine Tree) představovat určitou nesnáz, ale kdo poslouchal předchozí desky pozorně, musel tuhle cestu jasně slyšet a její vyústění do podoby, v jaké obě desky znějí, bylo za mě naprosto logické. Navíc i naprosto skvělé.

 

A dvojnásob navíc – tak jako už dřív, byly i tyhle desky dostupné na blu-ray disku obsahujícím několik zvukových stop, včetně masteru dolby atmos, takže pokud jste si chtěli užít opravdu fascinující hudební zážitek (a obě desky k tomu svým obsahem přímo vybízejí), pak jste měli k dispozici to nejlepší, co lze na trhu sehnat.   

 

Steven Wilson

 

Nejinak je tomu i s letošní novinkou, která na blu-ray disku nabízí možnosti hi-res 96/24 stereo, 5.1 mix a dolby atmos, a to jak pro standardní verzi nahrávky, tak pro její čistě instrumentální podobu. K dispozici je tedy celkem šest zvukových stop pro dvě skladby, z nichž jedna o chlup dvacet minut přesahuje a druhá o chlup stejného času nedosahuje. Z hlediska obsahu se jedná o koncepčně pojaté album nahlížející na Zemi z vesmíru, z odstupu, který tak umožňuje posun ve vnímání toho, co považujeme za realitu. Stručně řečeno.

 

Hudebně se jedná o návrat k prog-rockovému zvuku známějšího z dřívějších sólových nahrávek stejně jako nahrávek Porcupine Tree. Nebyl by v tom samozřejmě žádný problém nebýt toho, že jednak mi přijde řada postupů a motivů vyloženě zrecyklovaná, a jednak nahrávka jako celek zásadně postrádá spád, chcete-li drajv. Obě skladby (Object Outlive Us i The Overview) jsou rozčleněny do vícero částí, mezi nimiž během poslechu vůbec nemusíte rozlišovat, tak přirozeně se přelévají jedna do druhé. Obě jsou taky hodně ukecané a postavené na hlasech, které lze někdy nazvat zpěvem, někdy jenom hlasem, ale celkově album staví do takové roviny, že vokální stopy do značné míry zastiňují ty nástrojové. Zde lze vlastně s výhodou využít možnosti instrumentálních stop, které z mého pohledu přináší docela osvěžující (a minimálně prostě další) pohled na nahrávku, kterou tak můžete prozkoumávat z dalších úhlů pohledu poslechu. Jakože se klidně přiznám, ale poslech čistě instrumentální verze mi občas přijde posluchačsky vděčnější než poslech té standardní.

 

Bohužel ani tento fígl mě nedokáže úplně zbavit pochyb o tom, že The Overview přináší spíše plytčí a méně dramatický materiál, než jaký bych čekal od velikána typu Steven Wilson. Jak už jsem uvedl výš, spoustu motivů mi připomíná starší desky (především Havrana, třeba v dominantním podání zvuku baskytary), lehká písňovost v Borrowed Atoms dázase hodně vzpomenout na desku Lightbulb Sun od PT. Různě se vyskytujících reminiscencí najdete na nahrávce spoustu a byť samozřejmě chápu, že jindy by se to dalo s výhodou popsat jako poznatelný autorův rukopis, tentokrát si myslím, že hranice tolerance je oťukávána až příliš.

 

S jistým druhem zklamání pracuju i v případě využití všech možných klávesových nástrojů, respektive jejich nevyužití. Podstata desky zasazená do vesmíru přímo vybízí k mnohem více space rockovému pojetí a ač seznam syntezátorů a podobných či příbuzných instrumentů je u jednotlivých hráčů poměrně dlouhý, v důsledku se do finálního zvuku neprobojovaly tak, jak bych si myslel, že by mohly (snad s výjimkou úvodu druhé skladby, části Perspective, která se dostala do videoklipu). Obzvlášť tenhle stav nestav vynikne v instrumentální verzi desky, která vám odfiltruje zpěv a všechny související hlasy, a současně zobrazí desku jako především prog rockovou instrumentální přehlídku. Složitou, místy až krkolomnou, místy připomínající hudební impresionismus Mikea Oldfielda (Infinity Measured In Moments). A místy, nerad to říkám, taky i trochu na efekt.

 

Všechny tyhle povzdechy je ale potřeba brát v celkovém kontextu autora a toho, co už dokázal na svých předchozích albech. Do jisté míry zklamání je to především proto, že The Overview hodnotím a nahlížím z perspektivy předcházející tvorby, která je v některých svých momentech pro mě nedostižná. A že si jako fanoušek dokážu připustit skutečnost, že nelze pokaždé trefit přímo na střed anebo prostě jen do mého vkusu. V téhle chvíli v podstatě ani nedokážu vyloučit možnost, že v čase ještě deska dozraje a doroste do stavu, který se mnou zarezonuje mnohem víc. Teď je to spíš takový střízlivý pohled na spíše slabší kus v diskografii Stevena Wilsona.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Kamil B. / 26.2.14 14:18

Bomba deska a skvělá recenze.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky