|
|
||||||||||
Steven Wilson se dvěma posledními alby vyřádil na parketu progresivního rocku takovou měrou, že nasytil své posluchačstvo na několik let dopředu a sebe možná taky. Po krátkém intermezzu a vylízání misky skrze 4 ½ ale hra nekončí a majstro roztlačil svou kárku na další cestu, která otevírá náruč popové koketerii. Avizování změny kurzu splnilo roli přípravy posluchačského ústrojí na poněkud jiný šálek Wilsonovy kávy, singl Pariah pak trochu nešťastně vytrhl z několikaletého spánku pochyby o tom, zda záměr, který se Wilson rozhodl realizovat, je opravdu tím pravým ořechovým.
Prvotní oťukávání alba To The Bone naznačilo, že to s tím “vyměknutím” nebude tak horké a věren svému zažitému rukopisu vydává se Wilson na výlet jen pár bloků od svého sídla, blíže srdci města, kde to se setměním ožívá duněním a barvami. Oproti předchozím semknutým nahrávkám je To the Bone hravější a méně konzistentní, což je zjevné zejména ve fázích, kdy se pop rockové skladby prolínají s prog rockovými střípky a veselé hrátky s heliem střídají temnější nálady. Blik, vracím se do minulosti, někam ke konci devatesátých let a nespoutané invenci Porcupine Tree a vidím jasně, že ani tento element, tyto průlety různými vrstvami atmosfér nejsou nic nového, co by mohlo zaskočit posluchače, který s Wilsonovým pozemským dílem strávil už nějaký ten čas. Můžete si stěžovat, že klima nahrávky se nedá uchopit, ale na druhou stranu ani jednolitost nebývá bez nevinnosti. Plus minus je tedy vše při starém, z To the Bone na jedné straně vyvěrá bezstarostnost a odlehčená satira lidskosti, na druhé straně jde Wilson hlouběji a pluje ve chladnějších vodách.
Jestli cítíte, že směřuji k problému, trefili jste se. (Můj) problém je ten, že deska vlastně začíná až ve druhé třetině. Jakoby Wilson zaspal začátek, nahrávka ve svých úvodních minutách působí vlažně. V lesku těžkého direktu Luminol nebo gravitačně neodolatelné 3 Years Older song To the Bone prostě bledne, ať přivírám co se dá, a následující Nowhere Now, která spíš než Wilsonovu sólovou klasiku připomíná zbloudilý fragment z nedochucené poslední studiovky Blackfield, také list neobrátí. Dno nahrávky pak spatřuji ve skladbě Pariah, která formálně patrně netrpí výraznými nedostatky, ale podle mě na posluchače strašně spěchá ve snaze zalíbit se a tím vlastně pohřbí veškeré pátrání po její možné pravé podstatě. Od druhého poslechu ji beru jen jako - a autor promine - komerční přestávku před dalšími, už mnohem vřelejšími minutami.
Počínaje Same Asylum as Before se nálada začíná měnit, zdánlivě stejná forma má najednou jinou teplotu a aroma, dalo by se hovořit i o napětí - zkrátka něco se děje. Emocemi nabitá Refuge je konečně intenzivním zážitkem, který od křehkého začátku po vypjaté finále skladby nepolevuje, za čímž mimo jiné stojí i perfektní Mark Feltham se svou harmonikou. Penetrating (pardon, Permanating) je pravým opakem, ale oldies disco a vysoký Wilsonův hlásek funguje jako nečekaně výživný životabudič. Od těchto okamžiků už není nic, co bych mohl albu vytknout. Za vrchol nahrávky považuji (i stopáží) vyčnívající Detonation, která svým hypnotickým minimalismem a stupňováním napětí představuje Wilsona ve formě, v jaké si ho přeji slyšet. I zprvu nevýrazná závěrečná kapitola Song of Unborn mě časem přesvědčila, že je na albu a v citlivém bodě konce oprávněně a jestliže Pariah svým široce rozevřeným klínem působí přízemně, Song of Unborn naopak jako zdánlivě netečná boduje.
Pakliže nahlížím na To the Bone jako na důkaz, že Wilson je svobodný umělec, který si dělá, na co má zrovna chuť, klidně neváhá obnažit své posluchačské preference z mládí a přetavit je do vlastní tvorby, pak je vše v nejlepším pořádku. S tímto pohledem si ale vystačí jen málokdo a ani já nedokážu přehlédnout pohublé křivky, které album v některých oblastech má, zejména na začátku. Máme-li tu nový prvek v jeho sólové tvorbě, pak je to závan profesorství. A to já bych raději jinou vůni.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Wendyz / 19.1.18 21:39odpovědět
Bezpochyby výborné album ! Zároveň jiné než jsme os Stevena zvyklí. Steven roste a roste.
Jirka D. / 19.1.18 20:13odpovědět
Po pravdě je to první Wilson, kterého jsem poslouchal krátce po vydání a následně odložil ad acta. Doposud jsem se k němu nevrátil a na rozdíl od starších věcí to ani neplánuju. Možná to přijde, ale možná taky ne...
-k- / 19.1.18 22:36odpovědět
Tak to já jsem ještě méně adaptabilní :-( a mrzí mne to. Koupil jsem si limitovku "Hands.Cannot" a po poslechu cestou autem z nákupu jsem ji vypnul a založil. Ale neříkám, že jí nedám šanci :) Wilsona bylo jednu dobu všude a pořád více než dost a moje uši se přesytily :-( Ovšem první tři sólovky jsou mega!
-k- / 19.1.18 17:47odpovědět
Mám pocit, že Wilsona ubíjí jeho chorobná nadprodukce.....kdeže časy PT jsou :-(
Label:Caroline International
Vydáno:Srpen 2017
Žánr:progresivní rock
Steven Wilson – zpěv, kytary, baskytara, klávesy
Ninet Tayeb – zpěv
David Kollar – kytary
Nick Beggs – baskytara
Robin Mullarkey – baskytara
Adam Holzman – klavír atd.
Craig Blundell – bicí
Jeremy Stacey – bicí
Pete Eckford – perkuse
Mark Feltham – harmonika
Sophie Hunger – zpěv
a spousta dalších ...
1. To the Bone
2. Nowhere Now
3. Pariah
4. The Same Asylum as Before
5. Refuge
6. Permanating
7. Blank Tapes
8. People Who Eat Darkness
9. Song of I
10. Detonation
11. Song of Unborn
Steven Wilson
The Future Bites
Steven Wilson
The raven that refused to sing (and other stories)
Steven Wilson
Hand. Cannot. Erase.
Steven Wilson
14.2.18, Vídeň, Planet.tt Bank Austria Halle
An Evening With Steven Wilson
5.4.15, Praha / divadlo Hybernia
Mortifilia
Fate
Marilyn Manson
The Last Tour on Earth (live)
Down
Down IV Part I – The Purple EP
The Gathering
Afterwords
Follow The White Rabbit
Endorphinia
Myrkur
Myrkur
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.