|
|
||||||||||
Dlouho jsem přemýšlel, co chtěl básník říci názvem nového alba a upřímně řečeno jsem na tento hlavolam stále nenašel odpověď. Ruka. Nemůže. Smazat. Tři slova, pod kterými si každý představí něco jiného. Při prvotním seznamování se s albem jsem se snažil přijít na kloudnou myšlenku, v níž bych se po vícero posleších utvrdil, pravdou ovšem zůstává, že mi na mysl přichází neustále další obrazy a zřejmě to byl i záměr samotného Wilsona. Ten se v několika rozhovorech zmínil, že album nemalou mírou reflektuje jeho dětství a v něm prožité věci hezké i nehezké, a nerad by proto hovořil blíže o tom, co tajuplný název alba skrývá. Na jednu stranu pochopitelný záměr, na stranu druhou se tím pádem posluchači otevírá možnost dosadit si vlastní příběh a v albu se třeba i sám najít.
Scénář mýma očima hovoří jasnou řečí: Hlavní postavou je žena, která si prožila krásné, idylické dětství, pravděpodobně někde na venkově se svou rodinou. Zhruba v období dospívání zanechává za tímto obdobím pomyslnou tlustou čáru a stěhuje se do velkoměsta, kde se asi jako každý mladý jedinec nechává strhnout a následně opít nekončícími možnostmi nikdy nespícího města. Zjišťuje, že život není pohádka a pravděpodobně upadá do depresí, propadá se ke dnu. Po plácání se v bahně přichází výčitky svědomí a nostalgické vzpomínání na kdysi krásné dětství, které už ale bohužel nejde vrátit zpět. Nejde. Nikdy. Nikomu. Wilson uvádí, že album je inspirováno dokumentem o jisté ženě, o které 3 roky nikdo nevěděl, všichni na ni z neznámých důvodů zapomněli a poté ji nalezli v jejím bytě mrtvou. Fiktivní postava ženy na albu však na konci neumírá a jak příběh končí, záleží na fantazii každého jednotlivého posluchače.
Řeč hudebních nástrojů: předchozí dva sólové počiny Stevena Wilsona ctily rockovou hudební produkci sedmdesátých let minulého století a hrdě k nim odkazovaly. Pro mnohé posluchače tudíž přišel prvotní šok, když vyšlo najevo, že se album rádo nechává strhnout do popových končin. Na albu se nachází minimálně dvě skladby (Hand Cannot Erase & Perfect Life), jenž svou přímočarostí a líbivými melodiemi nechávají posluchače nabýt dojmu, že nové album jistě nenaplní očekávání mnohých fanoušků po minulém chodu, nýbrž naopak. Někteří začali mluvit o tom, jak Wilson zpopíkovatěl, jak se stal moc velkým mainstreamem pro masy apod. Přitom když člověk nastraží uši a zapojí trochu fantazie, zjistí, že Hand. Cannot. Erase. je ve skutečnosti deskou nejvíce blízkou Porcupine Tree; jsou to Porcupine Tree v jiné sestavě.
Paradoxně ač nová deska objevuje opět nové vody, kterými se Steven doposud nebrodil, jakoby se zapomněl, kudy kráčí a nevědomky se vrátil tam, kde začal. Neslyšíme zde nic už dříve neslyšené, snad jen krom použití chlapeckého dětského sboru a především ženského vokálu, který na albu logicky musel dostat notný kus prostoru (zejména ve skladbě Routine). Co mne ovšem zarazilo, tak naopak minimální místo pro kytarová sóla - na celém kotouči jich lze napočítat jen malou hrstku. Budiž, jsou výtečná a zcela fantasticky zahraná, ale nerozumím logice – pozvu si na album geniální muzikanty, jedny z těch vůbec nejlepších na světě, a dám jim na celém albu jen minimum prostoru, minimum seberealizace a prezentace svého talentu. Nemohu se zbavit dojmu, že by album znělo stejně, kdyby si kytary Wilson nahrál sám. Je předvídatelné, že na koncertech bude prostoru daleko více, nicméně album se stalo vězením pro hráčský potenciál a tvrdě ctí produkční mantinely. Jaká škoda! Zde vidím největší “posun“ oproti předloňskému havranovi, který odmítl zpívat. Zpíval naopak moc, až krákal!
Jaké tedy album je? Je dotaženo do konce a nenajdeme na něm jediné slabší, nudné místo. Koncept je ctěn maximální možnou mírou, není na albu obsažen jen okrajově či mezi řádky, tudíž kdo si rád vychutnává koncepční díla, bude zcela nasycen a album bude dlouho bavit. Obrovským paradoxem je, jak už tomu u těchto děl bývá, že koncept alba je jeho největší slabinou v tom smyslu, že toho, kdo se s příběhem neztotožní, neskamarádí, album nebude dlouhou dobu bavit (vzpomeňte na nepříliš oblíbený The Incident). Mluví až moc jasnou a konkrétní řečí, jasně tyčí posluchači cestu. Pro ty z vás, kteří naopak rádi vzpomínáte na své barevné dětské časy a často haníte dnešní až moc černobílý svět, Hand. Cannot. Erase. budete hltat.
Album v celé své nahotě ukazuje, jak se mění časy a jak rychle se mění celý svět. Nebudete sice nabádáni k rozbití svého mp3 přehrávače, bude vám ale podsouváno jak dnešní moderní technologie dělají z lidí zombie. Album poodkrývá temná zákoutí dnešního internetu a sociálních sítí. Donutí vás zamyslet se nad životem a bude vás podprahově vybízet k přehodnocení svých dnešních priorit, budete se chtít vrátit do dětství (precizně uděláno ve skladbě Ancestral - dle mého názoru nejlepší věci na albu, která se zavrtává hluboko do hlavy). To vše zabaleno do opět vkusně vyvedeného artworku a s ambicí zařadit se mezi nejlepší alba, pod nimiž je Steven Wilson podepsán. Pro mne je “ruka” prozatímním vrcholem solidně započatého roku 2015. Ať žije král!
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
AlešW / 28.4.15 22:09odpovědět
Krásně napsáno. Jak píše Sollozo, první poslech CD v autě trochu rozpaky, pak postupné naposlouchávání a posun hodnocení směrem ke 100%. Tyto pocity vyvrcholily při poslechu 5.1 verze u krbu na chalupě, kdy jsem si chtěl nejdříve jen otestovat, jak bude 5.1 verze znít, a nakonec jsem to nebyl schopný vypnout (i když jsem měl původně jiný program) dokud neodehrál poslední tón. No a po koncertu v Hybernii musím souhlasit s autorem recenze. Král může být jen jeden a v současnosti nemůže být pochyb, že je jím SW - pro mě muzikant, který zásadně snížil podíl poslouchacího času, který trávím u zlaté éry 70. let minulého století. Osobně bych se těch 100% nebál, úžasná deska
Jaroslav Hráček / 14.6.15 13:41odpovědět
Deska u mě s rostoucím časem roste, dnes už bych se 100% taky neváhal. Steven je teď v životní formě a jsem moc rád, že jsem se do té Prahy vydal. Hned jak se tady objeví s příští deskou, chci jet zase!
kozich / 6.4.15 21:45odpovědět
Včera v Hybernii, famózní výkon celé pětice, byla to mňamka se vším co k tomu patří....
georgyporgy / 26.3.15 19:52odpovědět
Jedno vím naprosto jistě,nejlepší album tohoto roku už znám v březnu,vizionář Steven o5 ukázal směr,je stále lepší a lepší,až mám z toho husí kůži protože se obávám že to taky může zkončit,určitě všichni dobře znáte ten pocit, když se vám něco moc líbí a nemůžete se toho dosytosti nabažit,přejete si aby to trvalo co nejdéle,ať už se jedná o určitou melodii,skladbu,album a najednou prásk-konec.SW má práce nad hlavu,hodně svých projektů,remastry 5.1 alb,je to opravdový vorkoholik,přejme mu pevné zdraví,další úžasné nápady,spoustu vznostných melodií a hlavně ať ho nepotká tvůrčí vyhoření. Děkujeme Stevene
Lebi / 25.3.15 14:25odpovědět
Deska mě osobně potěšila,protože zní opravdu jako PT a ty jsou mému srdci blíže než Wilsonovo sólovky.S recenzí naprosto souhlasím.90 %.
Sollozzo / 24.3.15 11:53odpovědět
Při prvním poslechu jsem trochu nevěděl, co si o tom mám myslet...ale s odstupem času je to zase další dokonalá deska SW...jsem zvědav, jak se desku Wilsonovi povede pře(d)vést na živo 5.4. v Praze. Za mě 95%
Deliverance / 25.3.15 17:25odpovědět
Budu tam! Sice až vzádu na balkoně, ale budu, moc rád... Z Prahy bude i report, tak snad to Steven rozbalí v plné kráse!
David Kasík / 26.3.15 7:34odpovědět
S tam potkáme:-)
Garmfrost / 24.3.15 9:44odpovědět
Převelice silná nahrávka. První kvartál začal ve znamení vynikajících desek napříč žánry
Ruadek / 23.3.15 8:29odpovědět
S touto recenzí se naprosto ztotožňuji, lépe bych to nenapsal. :-)
Jirka D. / 23.3.15 6:51odpovědět
K napsanému dodávám zmínku jednak o zvuku nahrávky, který je vynikající a těžko srovnatelný s většinovou produkcí, pak o edici (digibook CD + DVD-A), která je tradičně krásným sbírkovým kouskem. Jinak souhlasím, že by to klidně mohla být Porcupine Tree deska. Oproti předchozí není tak výrazná, se samostatně stojícími skladbami, ale je spíše sevřenější a ucelenější. Za mě 90 bobříků.
Label:Kscope
Vydáno:Únor 2015
Žánr:progressive rock
Steven Wilson - vokály, mellotron, klávesy, kytara, baskytara, banjo, cimbál, programming
Guthrie Govan - kytary
Nick Beggs - baskytara, chapman stick, doplňující vokály
Adam Holzman - piano, hammondovy varhany, čelesta, fender rhodes, wurlitzer, moog syntezátor
Marco Minnemann - bicí
hosté:
Dave Gregory - kytary
Chad Wackerman - bicí
Ninet Tayeb - vokály
Theo Travis - flétna, saxofon
Katherine Jenkins - mluvené slovo
Leo Blair - sólo vokály
Schola Cantorum Of The Cardinal Vaughan Memorial School - chorály
London Session Orchestra - strunné nástroje
1. First Regret
2. 3 Years Older
3. Hand Cannot Erase
4. Perfect Life
5. Routine
6. Home Invasion
7. Regret #9
8. Transience
9. Ancestral
10. Happy Returns
11. Ascendant Here On...
Steven Wilson
The Harmony Codex
Steven Wilson
The raven that refused to sing (and other stories)
Steven Wilson
To the Bone
Steven Wilson
14.2.18, Vídeň, Planet.tt Bank Austria Halle
An Evening With Steven Wilson
5.4.15, Praha / divadlo Hybernia
Abigorum
Exaltatus Mechanism
Assort Plastic
Akta X
Novembers Doom
Bled White
Anna von Hausswolff
All Thoughts Fly
Ωblivion Gate
Flowers in the Wreckage of Dreams
Heiden
Na svůj příběh jsme sami
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.