Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stolen Lives - Luciferův efekt

Stolen LivesLuciferův efekt

Jirka D.11.2.2020
Zdroj: CD v jewel case (# MXR 021 / DEFENSE 072) // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Luciferův efekt je přímočará a řemeslně dobře zvládnutá deska, na které budete těžko hledat chyby, ale stejně tak i jakoukoliv přidanou hodnotu.

Po celkem dlouhých letech existence kapely je Luciferův efekt teprve druhou dlouhohrající deskou Stolen Lives, ale kdo znáte jejich historii (kdo ne, tak si za domácí úkol nastuduje), víte, že dlouhohrající desky dlouho nepatřily mezi priority. To se změnilo v roce 2016, kdy tento spolek z Vysokého Mýta vydal album Budoucnost sviní, o kterém bych dokázal říct akorát to, že jsem ho svého času určitě slyšel, ale pak už jsem v tom nepokračoval. No a aktuální deska ukazuje, že tenhle formát si chce kapela osahat minimálně ještě jednou, byť v jejich případě se pod pojem „dlouhohrající“ vešlo necelých šestadvacet minut.

 

Při dvanácti skladbách tracklistu je jasné, že půjde o přímočaré a jednoduché věci, které většinou oscilují kolem dvou minut hracího času, a že na nějaké složité vyhrávky a kompoziční složitosti nezbyde čas. Stolen Lives v tomto ohledu plní zadání a svou muzikou, která si maximum bere z thrash metalu a menší díl z hardcoru či grindcoru, tepou energií a vitalitou podobně jako žánrově blízké kapely, z nichž zmínit můžeme Lahar. Plus mínus. Oproti nim jsou SL jednoduší v kompozicích i v aranžích, všechno táhne jedna kytara (hraběcí rada typu „chtělo by to dvě kytary“ napadne asi každého) a nutno dodat, že byť je jen jedna, neskutečně maká. Sledovat její stopu je na zamotání hlavy, což je částečně pochvala a částečně dojem z chaotického mixu desky, během kterého se někdo ve studiu Shaark snažil suplovat druhou kytaru rozmícháním té jedné do sterea. Dopadlo to přinejmenším rozporuplně, místy je to naprostý zmatek poměrně výrazně rušící poslech (zkuste skladby Nevyhnutelně nebo Prozium).

 

Stolen Lives band

 

U zvuku desky by se šlo samozřejmě zastavit podrobněji, ale asi tušíte, jak by to dopadlo - ano, je ostrý, i když tak nějak civilně. Nečekejte žádné dřevní podzemí, ale spíš technicky slušnou úroveň, byť se z ní nějak vytratila baskytara, kterou budete v mixu hledat docela těžce. Vytratila se i dynamika, kterou někdo slisoval, ořezal a natlakoval do jedné nařvané koule, takže pokud budete mít po poslechu alba nepříjemný pocit spráskaného psa, nedivte se.  Asi by šlo napsat, že jde o soudobý standard, v rámci žánru platný prakticky stoprocentně, ale jako omluva to bohužel nefunguje.

 

Plusové body album sbírá svou energií, dravostí, nepolevujícím nasazením a velmi pravděpodobně budou právě toto důvody, proč po něm sáhnete. Přílišná podobnost skladeb napříč deskou v tomto případě není překážkou, zmíněných šestadvacet minut je délka, která tenhle pocit snadno překlene, a spekulovat nad tím, jestli by takto úzce ohraničená produkce šla přežít dvojnásobný čas, je zbytečné. Další body, jejichž hodnotu si každý přiřaďte sám, jsou za češtinu a za texty, které si v bookletu přečtete nejen s anglickým překladem, ale rovněž doplněné o vysvětlující poznámky, pokud by vám snad jejich podstata unikala nebo jste ji hledali jinde. Tematicky patří k textům společensko-kritickým, věnujícím se jak tomu špatnému v nás, tak lidem na okraji společnosti, stavu klimatu a tak podobně. Celkově k těmto otázkám kapela přistupuje - abych tak řekl - zleva, což je asi logické a asi by mě překvapilo, když by to tak nebylo. Nadávání na fašouny v nich nicméně není, asi už to vyšlo z módy.

 

Celkově tohle album potěší příznivce a fanoušky žánru, dál jeho ambice nesahají a podle mě ani nikdy nesahaly. V jeho rámci nebude patřit k pilířům, z nichž by ostatní odvozovali svou hudební nebo filozofickou cestu, a na nějž by se odkazovali, ale k solidním standardním deskám, které tvoří zdravý základ každé scény. Což nakonec není vůbec špatně.

 

Luciferův efekt CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Tomáš / 12.2.20 7:58odpovědět

se standartem vůbec nesouhlasím a tento názor rozhodně nezastávám!!! jste jedna z total top smeček na cz fast scéně!!! domluvil jsem!!!

Jarda / 11.2.20 8:19odpovědět

Kytara se nekopírovala, ale každý kanál se nahrával zvlášť, v určitých pasážích je i natočena třetí kytara. Doporučuji při poslechu nahrávky přidat basy, pak se zlepší dynamika a je i více slyšet basa. Vinylová verze bude mít trošku jiný mix posunutý víc do basového spektra.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky