Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
SubRosa - For This We Fought The Battle Of Ages

SubRosaFor This We Fought The Battle Of Ages

Sorgh7.10.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Podzim se blíží, tak by se dalo parafrázovat známé heslo rodu Starků „zima se blíží“. Kdo zná knihy a seriál Hra o trůny, určitě ví. V našem případě to znamená, že nastává období vhodné k poslechu kvalitního doomu. Silný ženský element s vrozenou jemností a citem odolává rychlým závěrům a dává nahlédnout do interních aktů melancholie.

SubRosa svůj statut výrazné doomové ikony obhajuje s jistotou zkázonosných harcovníků. Přesto jejich letošní tvář může podstatně rozdělit názory na její rysy. Nejde přeslechnout enormní podíl smyčcových nástrojů, které sice k SubRose patří jako Pat k Matovi, ale pro někoho už to může být příliš, trošku tažené za hranu. A nejsou to vlastně jen ty dvoje housle, které svým poměrně hlubokým hlasem vyluzují zvolna tvarované melodie se silným dopadem. Kapela si pozvala celou řadu hostů, kteří album kromě podpůrných vokálů podpořili flétnou, lesním rohem a saxofonem. Výsledek jejich spolupráce s podladěnou stěnou zkázonosných kytar je silný, ale těžko si může nárokovat kdovíjak objevnou činnost. Spíš jen dramatizuje staré pořádky, dle kterých se některé instrumenty dobře kombinují a výsledek působí jako něco víc.

 

Když se člověk nenechá obalamutit romantickou aranží, zjistí, že samotné smyčcové party by samy o sobě neobstály a že jejich kouzlo je právě ve spolupráci s kytarovou školou, která dává kompozicím stabilní rámec. Naštěstí se nosnému metalu nekrátil úvazek a tak se dočkáme vskutku pěkných hoblovaček. Nejsou to však jen opulentní a na odiv vystavované momenty, co tvoří tuhle nahrávku. SubRosa do nich vkládají řadu subtilních, skromných motivů, díky kterým je zvýrazněna dynamika alba a jeho vrstevnatost. Navíc jakoby v nich byl zdůrazněn ženský element, na jehož základě SubRosa žije.

 

Album zvolna plyne ve zpomaleném toku času, kdy jen ztěžka dopadá každá nota na kovadlinu zrozeného tónu. Smyčcové aranže byly praktikovány s jasným cílem a to ohromit, vyvolat

silný emoční reflex. Tolik nasměrované energie do jednoho bodu má na mě přesně opačný účinek a protože jsem přesycen, víc si užívám skladby, které zůstávají při zemi a spíš než afmosférou, útočí neutuchající rytmikou přízemního řemesla. I takové se na desce nacházejí, jmenovitě Wound Of The Warden, kde je zachována příjemná rovnováha. Naprostou absencí smyčců se pak vymaňuje nejkratší skladba Il Capio trvající něco přes minutu a půl. To je naprostý unikát alba, protože krom závěrečné Troubled Cells všechny ostatní přesahují deset minut.

 

SubRosa mají trumfy v rukávu nejen díky krásným melodiím, ale také díky vynikajícímu zpěvu dámského tria Rebecca – Sarah – Kim. K silnému dojmu nepoužívají žádné efekty, ani se nezaobírají hrubým řevem. Mírně nakřáplý vokál jedné z nich a jinak sametové hlasy stačí ke vzniku silné vazby mezi člověkem a jeho dílem. Vzniklo silné dílo nesoucí zároveň svůj odkaz i možnou budoucnost.

 

 

Pro někoho je silná houslová podoba SubRosy tím důvodem, proč její alba poslouchá a nejde to brát jako chybu. Tady stejně jako jinde platí hledisko osobního vkusu. Síla aktuální nahrávky mi často vhání na mysl pompézní modlu Forest Of Stars, kteří sice válčí na jiných bojištích s odlišnou motivací, ale symfonický zápal mají obdobný.  For This We Fought The Battle Of Ages je rozhodně zajímavá a bohatá deska, ale na mě místy až moc. Lokálně bych uvítal větší střízlivost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky