Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suburban Terrorists - Inhuman Breed

Suburban TerroristsInhuman Breed

Sorgh16.11.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Zkáza a totální rozpad společnosti zůstává hlavním tématem slovenských teroristů. Své pocity zmaru, nejistoty a naprosté deziluze ventilují pomocí čím dál hlubšího a demoralizujícího umění.

Z nové desky Suburban Terrorist mám radost. Tahle kapela mě svojí svojí druhou řadovkou z roku 2012 přesvědčila o tom, že death metal není mrtev. Slovenská kvalita zůstává a přes kopce k nám sousedé hážou kvalitní kousky. Letošní fošna Inhuman Breed sebevědomě prohlubuje stoky městské zkázy a milovníky horských salaší nechává stát stranou.

 

Minulé album Cut-Throat From The World Of Obsession mě oslovilo svým brutálním střihem, ve kterém se dala hezky číst linie cesty, kterou si Suburban Terrorist (ST) zvolili. Krutá hra opotřebovaných not se nabídla těm, kteří rádi tvrdý metal, ale současně čitelnou a nepříliš komplikovanou osnovu. Kapela se jasně vymezila nejen hudbou, ale od druhého alba i grafickým ztvárněním obalů. Inhuman Breed nedrží prst na tepu módního hurikánu a otevřeně přiznává, odkud vítr vane. Pod obalem je sice podepsán někdo jiný než posledně, ale vizuálně je to hodně podobné. K tématu urbanistického doomu asi ještě neřekli vše. Nicméně mě tenhle styl nikdy neoslovil, proto v jejich případě raději víc poslouchám než se dívám.

 

 

Byl jsem jen málo překvapen, když na mě bez varování zaútočila brutalita amerického střihu. Po krátkém intru nacpaném dětským křikem, vlnobitím odpadků ve špinavém přístavu a temnou atmosférou, to jede jako ve válcovně. Tak nějak jsem to čekal, ST nikdy nebyli mazlíčci k pomilování a naopak si udělali slušné jméno v tom, co znamená být krutý. Tedy death metal bez příkras, melodických vsuvek a planých experimentů. Jejich jméno nelže, na svých perutích nese jednoduchou řežbu, která útočí masivním zvukem a těžkými riffy. Nic na tom, že jde o variace motivů již použitých, tak to bývá. Věřím, že fanoušky si i přesto najde. Neudiví tak, že mě u ST baví skromná pestrost příze, ze které je album spíchnuto.

 

Je to jako devastační válec řítící se ulicemi v nekontrolovaném tempu, který doprovází přiškrcený řev, a jako v tupé digitální hře se tu a tam zvedne víko kanálu a zachroptí lokální správce sítě. Jaké roupy ho žerou nevím, ale někdy nás překvapí skoro až prasečím rykem. V hypnotickém dunění těžkých rytmů se každá násilnost zdá možná, násilí a chaos vás obalí jako želé a v podstatě jste rádi, když deska dohraje. Přitom je to jen půlhodinka vaší pozornosti. Když se potom ohlédnete zpět, nevidíte žádné milníky, které by popsaly utrpení, kterým jste prošli. Album nezanechává zcela zapamatovatelný obsah, díky kterému by se dalo zpětně orientovat. Odráží prostou touhu zničit, převálcovat a zanechat jediný pocit - totální vyždímání. Jednoduché kytarové motivy jsou součástí hutného celku, který je kompaktní a svorně jako jeden muž drtí.

 

Inhuman Breed si nehraje na něco čím není. Prodává smrt tomu, kdo si ji vyžádá a těm, co rádi přímou a nepříliš komplikovanou zprávu o možné podobě odvrácené strany světa. A i když věřím, že se dá čas strávit i mnohem líp než poslechem podobných záležitostí, u ST tak nějak věřím, že to jde od srdce, a tak mi zepár infarktů přijde vhod. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky