Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suffering Hour - The Cyclic Reckoning

Suffering HourThe Cyclic Reckoning

Sorgh13.4.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: I když od vydání téhle desky uběhly dva roky, stále je možné ji brát jako aktuální pohled do blackmetalového kotle. Pojí se v ní tradice s lehkým avantgardnem a je to tak silný matroš, že není možné ho nechat ležet ladem.

Na kapelu Suffering Hour jsem přišel během psaní nedávné recenze posledního alba od Nothingness. V souvislosti s ním jsem zmínil hostující hráče, kteří byli jinak členy právě Suffering Hour. Pro rozšíření obzorů, souvislostí a celkový přehled jsem si pustil jejich album The Cyclic Reckoning a bylo vymalováno. Spousta špatného je zapomenuta a zůstávají pouze ikony, průměr ať se mě nepokouší oslovit.

 

Suffering Hour bandSuffering Hour nepatří mezi notoricky známá jména a odezvu vyvolají asi jen u přísně zanícených norníků. Přesto se album, o kterém bude řeč, dá na českém trhu koupit. V tomto konkrétním případě došlo ke zhmotnění kouzla náhodného objevu. Nečekal jsem mnoho, ale výsledek mi vzal dech, protože tahle lokální americká banda dokáže hudebně ztvárnit moje představy o rituálech tajných společenství. Ponuré opony, skryté vchody kamenných mezaninů a svit aromatizovaných pochodní, to jsou okultní manévry vrývající se do podkoží neskutečně hypnotickou atmosférou. Sporý zvuk kytarového běsnění má v sobě hypnotické kouzlo, vnímám úmyslně rozladěné nástroje, které občas budí dojem kapely složené z pacientů choromyslného ústavu. Album nám neustále podsouvá ataky promyšlených disharmonií a kolísavých melodií, což mě deptá i blaží zároveň. Myslím, že tímto způsobem se duševní poruchy můžou jenom prohlubovat, ne léčit.


Na co nejde zapomenout a co mi v hlavě straší v podstatě pořád, jsou ty nemocné melodie. Krásné a úzkostné zároveň, odehrané s přesvědčivým důrazem na rytmus. Nesou si na zádech poctivou dávku nostalgie, smutek nemocné mysli zacyklené v nehynoucích schématech. Kolísání tónů jim dodává na síle a dotváří podivnou atmosféru stejně jako nevybroušený zvuk, jehož  strohost a jistá povrchnost tlačí do popředí hlavně kytary s jejich náladovým algoritmem. Ani stopa po nějaké fádnosti nebo tvůrčí smrti, The Cyclic Reckoning hýří nápady a zaplavuje nás rozmanitými náladami. Jestli s námi chvíli cloumá divý black metal, o něco později nás může deptat zpomalený bahnotok emocí. Zářným příkladem je pomalá The Abrasive Black Dust Part II, která ztěžka dosedá na naše rozechvělé plecko a skýtá konejšivý ostrůvek uprostřed blackových prasáren. Celkový výraz desky podtrhuje a násobí zpěvákův vokál, který ctí ty nejlepší stylotvorné projevy a zní jako chropot bahenních plynů. Zároveň nejde o prázdné huhlání, ale je trošku rozumět jeho artikulaci. Kromě odříkaných textů současně hutní projev kapely jako takové.

 

 

Je to jen pět skladeb, ale jaká síla! Co naznačí první minuty skvělého otvíráku Strongholds Of Awakening, to věrně dokončí závěrečná The Foundations Of Servitude. Skvěle soudržné album nenechává jedinou minutu nazmar a posluchači není dovoleno zahálet. Skvělé na tom je, že jde o naprostý underground konaný s láskou, péčí a pozorností. Albu je nutné přiznat nějaké ty škraloupy na kráse, ale ty k němu patří a vlastně sluší jeho podzemnímu původu. Snahy o jeho vyleštění by se mohly se zlou potázat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

BigBoss / 10.1.20 13:21

Inu, BigBoss se píše spojeně pane jirko_dvoraku. Jak vždy říkám - recenzenti recenzují, a muzikanti hrají. Je mi fakt jedno co píšete. Nad jednou věcí se však pozastavit musím. Proč píše recenzi někdo, z koho čiší absolutní nenávist k interpretovi. Taková recenze pak nemůže být recenzí, alébrž snůškou nenávistných a uštěpačných poznámek. Také jsem psával recenze a na svou čest musím dodat, že pokud jsem někoho neměl rád, tak jsem recenzi nepsal. Kdybych takhle psal já o vás pane jiri_dvoracek, tak bych napsal: kultovní redaktor s tlamičkou vypadající jako ruský Váňa právě vyhozený na dvůr ze školy, sesmolil svou češtinou cosi, co připomíná....atd. Nutno ale dodat že jste mne Váňo pobavil. Totiž Loupežníci není moje deska, pouze tam hostuji a zpívám Could you, Would you, Should you a ještě song San Francisco. Kdyby jste byl opravdu recenzent, tak si vše zjistíte poslechnete, posoudíte, promyslíte...atd. Ale milý Váňo, to bych asi očekával moc, že? To je vše - s pozdravem "Sibiři Zdar" váš BIG Bosssssss hehehehe :-) :-) :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubýk / 15.4.23 12:48odpovědět

V době vydání jsem na tom strašně frčel, skvělá věc!

Sarapis / 13.4.23 10:44odpovědět

Sorghu, díky, že jsi to sepsal a zároveň krásně vystihl. Tohle album je mimořádná nádhera, disonance v nejlepší kondici. Přes veškeré nervní pulzování a hmatatelné zlo (např. ze skřípění kytar v Transcending Antecedent Visions mě mrazí furt!) je to chytlavé a návykové, cítím tam i dotek takového klasického rockového smyslu pro dobrej song. A The Abrasive Black ... je prostě black metalová balada. Pro mě celkově za 100, není nač šetřit!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky