Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Suffering Hour - The Cyclic Reckoning

Suffering HourThe Cyclic Reckoning

Sorgh13.4.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: I když od vydání téhle desky uběhly dva roky, stále je možné ji brát jako aktuální pohled do blackmetalového kotle. Pojí se v ní tradice s lehkým avantgardnem a je to tak silný matroš, že není možné ho nechat ležet ladem.

Na kapelu Suffering Hour jsem přišel během psaní nedávné recenze posledního alba od Nothingness. V souvislosti s ním jsem zmínil hostující hráče, kteří byli jinak členy právě Suffering Hour. Pro rozšíření obzorů, souvislostí a celkový přehled jsem si pustil jejich album The Cyclic Reckoning a bylo vymalováno. Spousta špatného je zapomenuta a zůstávají pouze ikony, průměr ať se mě nepokouší oslovit.

 

Suffering Hour bandSuffering Hour nepatří mezi notoricky známá jména a odezvu vyvolají asi jen u přísně zanícených norníků. Přesto se album, o kterém bude řeč, dá na českém trhu koupit. V tomto konkrétním případě došlo ke zhmotnění kouzla náhodného objevu. Nečekal jsem mnoho, ale výsledek mi vzal dech, protože tahle lokální americká banda dokáže hudebně ztvárnit moje představy o rituálech tajných společenství. Ponuré opony, skryté vchody kamenných mezaninů a svit aromatizovaných pochodní, to jsou okultní manévry vrývající se do podkoží neskutečně hypnotickou atmosférou. Sporý zvuk kytarového běsnění má v sobě hypnotické kouzlo, vnímám úmyslně rozladěné nástroje, které občas budí dojem kapely složené z pacientů choromyslného ústavu. Album nám neustále podsouvá ataky promyšlených disharmonií a kolísavých melodií, což mě deptá i blaží zároveň. Myslím, že tímto způsobem se duševní poruchy můžou jenom prohlubovat, ne léčit.


Na co nejde zapomenout a co mi v hlavě straší v podstatě pořád, jsou ty nemocné melodie. Krásné a úzkostné zároveň, odehrané s přesvědčivým důrazem na rytmus. Nesou si na zádech poctivou dávku nostalgie, smutek nemocné mysli zacyklené v nehynoucích schématech. Kolísání tónů jim dodává na síle a dotváří podivnou atmosféru stejně jako nevybroušený zvuk, jehož  strohost a jistá povrchnost tlačí do popředí hlavně kytary s jejich náladovým algoritmem. Ani stopa po nějaké fádnosti nebo tvůrčí smrti, The Cyclic Reckoning hýří nápady a zaplavuje nás rozmanitými náladami. Jestli s námi chvíli cloumá divý black metal, o něco později nás může deptat zpomalený bahnotok emocí. Zářným příkladem je pomalá The Abrasive Black Dust Part II, která ztěžka dosedá na naše rozechvělé plecko a skýtá konejšivý ostrůvek uprostřed blackových prasáren. Celkový výraz desky podtrhuje a násobí zpěvákův vokál, který ctí ty nejlepší stylotvorné projevy a zní jako chropot bahenních plynů. Zároveň nejde o prázdné huhlání, ale je trošku rozumět jeho artikulaci. Kromě odříkaných textů současně hutní projev kapely jako takové.

 

 

Je to jen pět skladeb, ale jaká síla! Co naznačí první minuty skvělého otvíráku Strongholds Of Awakening, to věrně dokončí závěrečná The Foundations Of Servitude. Skvěle soudržné album nenechává jedinou minutu nazmar a posluchači není dovoleno zahálet. Skvělé na tom je, že jde o naprostý underground konaný s láskou, péčí a pozorností. Albu je nutné přiznat nějaké ty škraloupy na kráse, ale ty k němu patří a vlastně sluší jeho podzemnímu původu. Snahy o jeho vyleštění by se mohly se zlou potázat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kubýk / 15.4.23 12:48odpovědět

V době vydání jsem na tom strašně frčel, skvělá věc!

Sarapis / 13.4.23 10:44odpovědět

Sorghu, díky, že jsi to sepsal a zároveň krásně vystihl. Tohle album je mimořádná nádhera, disonance v nejlepší kondici. Přes veškeré nervní pulzování a hmatatelné zlo (např. ze skřípění kytar v Transcending Antecedent Visions mě mrazí furt!) je to chytlavé a návykové, cítím tam i dotek takového klasického rockového smyslu pro dobrej song. A The Abrasive Black ... je prostě black metalová balada. Pro mě celkově za 100, není nač šetřit!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky