Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Supreme Conception - Empires of the Mind (EP)

Supreme ConceptionEmpires of the Mind (EP)

Garmfrost4.8.2021
Zdroj: mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: I přes profesorské nadání vede nahrávce metalová řezba a smysl pro brutální rauš.

O pražském projektu Supreme Conception lze v klidu říct, že jej nesvazují hranice území ani žánru. Zatímco před více než dekádou, kam sahají jeho počátky, bylo vše v českých rukou, respektive v rukou lidí z Heaving Earth, Despise či Intervalle Bizzare nebo Fleshless (vskutku zvučná jména, že) a hnáno v notně brutálním módu s programovanými bicími. Výsledkem tehdejšího snažení bylo pro mě nijak moc zajímavé EP Liturgy of Spiritual Disturbance. Předpokládám, že mezi příznivci brutal deathu a grindu bylo nadšení podstatně bouřlivější. Já doposud o existenci Supreme Conception neměl tušení a o to větší bylo a je moje nadšení z aktuální nahrávky - opět EP Empires of the Mind nesoucí se v dosti odlišném módu než debut. Z původní sestavy je ke slyšení pouze šéf kapely, growler a textař Sepp. Novému nákladu surovosti vévodí špičková technika, melodie a parádní bicí.

 

supremeconception

 

Michal Sepp Kusák svěřil hudební složku Martymu Meyerovi z Heaving Earth. Bicí dostal na starosti mladý věkem, avšak zkušenostmi a zručností mistr, hostující Aaron Stechauner (Interloper, Demise of Itylus, ex-Rings of Saturn). Spolu s Martym tvoří skvělou dvojici, vzájemně se doplňující a trumfující. Dalším hostem je basák Despise Jaroslav Petřík, který zde ale nehraje na svůj nástroj, ale přispěl svým hlasem.

 

Empires of the Mind je deskou velice krátkou, dle slov Seppových je předzvěstí desky dlouhohrající, což zní bezesporu lákavě. Dvacet minut je natlakováno čtveřicí vysoce nakažlivých vypalovaček, ve kterých je pod nánosy přitažlivých melodických vyhrávek ukryto tu více tu méně chytrých nápadů, kliček, odboček ale i stručných výpovědí. Tempo je většinou rychlé, je však variabilní. Změny přichází velice v rychlém sledu, je tedy nutné dávat pozor. Na druhou stranu je deska napsaná tak, aby i méně pozorný posluchač mohl užít spoustu brutální zábavy. Díky výtečnému zvuku a jeho závěrečnému mixu s masteringem od věhlasného Chrise Donaldsona všechny detaily krásně vyzní, zbytečně neřve a poslech takto nahuštěného alba tím pádem není utrpením. Když jsme u chválení, rád bych vyzdvihl i sci-fi front cover, který vystihuje futuristickou společnost a církve kritizující texty nahrávky. Sepp ve svých textech spíše filozofuje a raději nechá své myšlenky nedořečené, než by radikálně a jednoznačně skandoval.

 

 

Poslech takto pečlivě vymazlené nahrávky je učiněnou radostí. Extrémní metal se u nás vždycky uměl dělat, ale co s ním čarují tito chlapáci, je k neuvěření. Nejen, že v klidu snesou srovnání se zahraniční konkurencí, ale progresem, technikou i uměleckou představivostí ji často předčí. I přes profesorské nadání vede nahrávce metalová řezba a smysl pro brutální rauš. Jsem zvědavej, jak se pánové předvedou na první dlouhohrající desce, zda vysoce nastavenou laťku tímto našlapaným EP překročí nebo ji dokonce pokoří. Uvidíme! Necháme se překvapit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky