Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Svadilfare - Makt Til Uskyld

SvadilfareMakt Til Uskyld

Garmfrost12.12.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps), promo od labelu
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Srdeční záležitost hlavně pro tvůrce, ale ani posluchač nepřijde zkrátka, je-li napojen na společnou vlnu. Vlnu pohanského black metalu.

Z nového alba SVADILFARE poznáte na sto honů, že má tvůrce svoji hudbu opravdu rád a uvěříte mu každou notu, každou hlásku. Tenhle norský one man projekt má na svědomí multiinstrumentalista Jøran Aasheim, vystupující jako Ildsint. Texty jsou v rodném jazyce a jak už název kapely napovídá, čerpá se ze severského folklóru a starých tradic. Jedná se už o druhé album, přicházející po dva roky starém „Den Som Herjer“. Tedy tvůrce nelení, aniž by trpěl uspěchaností.

 

Oslnil mě úvod desky v podobě „Flertall i Blinde“. Dokonale vás navnadí, abyste si v klidu sedli a naslouchali čistým vokálům v klidné náladě. Ani bych nečekal, v jakou špínu se vzápětí song změní. Black metal se zahuhlaným zvukem a nenávistným skřehotem, ale pořád spíše snovými melodiemi, umí ve vás nabudit touhu vracet se k desce. Na první setkání s ní vzpomínám jako na ztracený čas, ale následně jsem ji přišel na chuť, byť se nejedná o kdovíco. Jsou to právě ty zachumlané melodie, které mě vrtaly hlavou a nedaly pokoje. Ildsint není žádný virtuóz a ani nedává najevo nějakou pýchu. Ve vší skromnosti vám naservíruje porci svých představ a atmosférických tónů. V hlavní roli vystupuje děsivá aura primitivního black metalu v lo-fi hávu, ve vedlejší pak ony nálady a melodie, což z celku spoluutváří zajímavé momenty. Někdy jakoby z ledových tenat vystoupí zvláštně pozitivní myšlenky, otázkou ale pak je, v jakém smyslu pozitivní? Z jakého pohledu? Zda stran dobra lidstva nebo pozitivní vývoj osudu ve prospěch temných sil...

 

Fem Feite Faar“ jako druhá v pořadí víceméně umocňuje otvírák a rozpracovává kruté myšlenky, „Fossefall“ se nese spíše ve smutném odění. Asi nemá cenu rozepisovat skladbu po skladbě, protože fungují hlavně pohromadě a díky špinavému kabátku stejně nezapůsobí na první dojem. Musíte (můžete) nechat (jak jinak) zhasnout umělé osvětlení, vyjít ven dýchat vlezlou mlhu a pustit si SVADILFARE. Pak začne působit „Makt til uskyld“ naprosto odlišně. Už neposloucháte primitivní muziku, které je tucty a lepších, náhle totiž cítíte, že je vše vlastně v pořádku a uhlazenost by na autenticitě velice ubrala.

 

V žádném případě nečekejte žánrové posuny a milníky. Jen poctivou pohanskou duši, co si nepomáhá lidovými nástroji, ale naopak uctívá black metal syrového ražení s minimem výrazových prostředků a kytarou v čele. Já to Ildsintovi věřím a album si užívám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky